Původně jsem sem tuhle kratochvíli vůbec nechtěl dávat, na deadmatchovské klání nemám ambice a koneckonců kdo je po té předsilvestrovské záplavě zvědavý na stavbu dalšího modelu sice nikoliv bezvýznamného, ale veskrze nudného typu jako je Spitfire. Nota bene od britského nebo spíš indického producenta. Chtivý sebemenších detailů zjistil jsem, že interiér co nabízí stavebnice, mi nestačí. Zakoupil jsem tedy hromádku brassinů omámen představou, že budu mít dokonalý kokpit a mnoho dalšího, co jiní nemají.
Po nějaké době zrání komponentů v krabici nadešel velký okamžik a žiletková pilka se chtivě zakousla do resinu brassinu. Ne sama, vedená mou třesoucí se rukou, samozřejmě. Dychtivě sesazuji bočnice kokpitu s podlahou a – ouha! Podlaha se jeví kratší (nebo bočnice delší jak je ctěná libost). Beru šupleru, samozřejmě digitální , bo na nonius už nevidím ani s brýlemi a měřím. Rozdíl je, věřte nevěřte 1,6 mm. Z délky 38,6 mm je to slabě přes 4%. Řeknete si, ten toho nadělá, 4% rozdílu nestojí za řeč. Jenže to je, jako by truhlář vyráběl zárubně a k nim dveře, pod kterými by byla škvírka 8 cm. Zanedbatelné.
Rozčarován nepříjemným zjištěním si říkám, dyť ten kokpit stojí jen pár stokorunáček, poletí do popelnice. Jenže se chci zachovat environmentálně, tak do jaké vlastně? Patří polyuretan do žlutého kontejneru? Nebo do směšného odpadu? Nebo snad do nebezpečného? To bych musel počkat, až bude na jaře přistaven v naší obci příslušný kontejner. S obavou abych nepoškodil životní prostředí, či nezastavil linku na třídění plastového odpadu, začínám uvažovat o nápravě pryskyřičného zmetka. Ano, mohl bych si samodomo vyrobit bazmeky, dzindziky a čudlíky a kablíky a trubičky a zapomenutou svačinu do arfixího kokpitu, ale řekl jsem si ne! Chci mít přece detailní, průmyslově vyrobený kokpit, vytvořený 3D, 4K, 5R, 8V a jánevímjakouještě technologií a proto se s tím poperu. Vždyť jsou to jenom 4%.
Nejdříve vyrábím forichtunk na lepení podlahy, potom řežu podlahu na pět dílů. Sesazuji části podlahy s bočnicemi a měřím, jaké tloušťky evrgrýnů budu potřebovat na vložení do řezů a opětovné slepení. Pásky evrgrýnů lepím vždy na jednu stranu spoje, začišťuji a pokládám dílce na přípravek. Fixuji páskou k přípravku a extrasuperhyperřídkým fteříňákem lepím fšecko dokopy. Ty 4% samozřejmě chybí i na šířku, ale beru to pozitivně, aspoň půjde dobře zavřít trup.
Závěrem prohlašuji, že nejsem placeným recenzentem konkurenčních firem ani konspirátorem usilujícím o to, aby věci vypadaly jinak, než ve skutečnosti vypadají a že jsem tyto fotky nevytvořil v žádném fotoeditoru (bo to neumím) za účelem pošpinění výrobce předmětného doplňku.
Jo a kamo bude nudná šedošedozelená.