No potěš koště! Buch hlavou o stůl v hluboké úkloně - hlava zpátky nahoře, oči jako tenisáky - pak vyheverování čelisti zpátky do pantů - a následuje hluboký výdech v němém úžasu. Moc, opravdu moc pěkně povedený "gazík". Škoda, žes nenašel podobnou předlohu s našimi kokardami... Ještě by možná nebylo od věci někde na vhodném místě udělat jednu - dvě stečeninky, klidně po skle, nějaký ten "šmrdlaneček" a je to reálná nádhera.
- Musíme si pomáhat. Informace, které potřebujeme, tu vždycky někde jsou. Jen ten, kdo na nich "sedí", nesmí být moula, který si myslí, že jsou jen jeho.
- Modeláři neodpouštějí ani tu nejmenší chybu - zvláště ne tu na svém modelu. Řežme raději do modelů, neřešme modeláře.
- Modely nejsou tak levné, abych je stavěl jen z krabičky a nechával všechny jejich chyby bez povšimnutí...