2.2.1918 – Jednání v boce Kotorské se komplikují
Napsal: 02 úno 2018, 10:42Americké jednotky se poprvé dostávají do první bojové linie západní fronty.
47. sestřel pro Lt. McCuddena: LVG C.V, sestřelený "west of lines" (do vlastních linií) nad Vélu.
Druhý den pokračují jednání mezi admirálem Hansou a ústřední námořnickou radou, jejíhož vedení se ujal vyšší poddůstojník Franz Rasch, přerovský rodák z hydroplánové základny v Kumboru. Mezitím došlo u některých vzbouřených posádek k vystřízlivění, a opět se vracely pod velení důstojníků a stahovaly červené vlajky. V té době byl již celý přístav obsazen armádou. Požadavky vzbouřenců se o něco mění, zahrnují vytvoření námořnických rad v celém loďstvu, navázání spojení s Parlamentem, jednání s jeho poslanci a také beztrestnost pro vzbouřence. Jednání však konči bez dohody a vzpoura pomalu uhasíná.
V té době dochází k incidentu, při kterém se ke vzpouře chce přidat Kronprinz Erzherzog Rudolf, která byl zatím mimo přistav a vplouvá mezi ostatní lodě. Při plavbě byl ostřelován pobřežní baterií ta jej zasahuje a zraní
několik mužů na palubě. To je pro mnohé vzbouřence dostatečný důkaz že to velitel pevnosti Gusseck myslí vážně. Jako první stahuje rudou vlajku křižník Novara, jehož kapitán se rozhodl odplout pryč od vzbouřenců do Risanské zátoky a také se mu to, přes vzájemné výhrůžky potopením mezi ním a vzbouřeneckými loďmi, podařilo. Novaru následoval křižník Helgoland a postupně i torpédoborce Tátra, Huszár, Dinara, Balaton, Orjen a Csepel, které byly vlastně celou dobu pod kontrolou svých velitelů. Následovaly je také torpédovky 10. torpédové divize.
Za pomoc děkujeme Ing. Josefu Žákovi.
47. sestřel pro Lt. McCuddena: LVG C.V, sestřelený "west of lines" (do vlastních linií) nad Vélu.
Druhý den pokračují jednání mezi admirálem Hansou a ústřední námořnickou radou, jejíhož vedení se ujal vyšší poddůstojník Franz Rasch, přerovský rodák z hydroplánové základny v Kumboru. Mezitím došlo u některých vzbouřených posádek k vystřízlivění, a opět se vracely pod velení důstojníků a stahovaly červené vlajky. V té době byl již celý přístav obsazen armádou. Požadavky vzbouřenců se o něco mění, zahrnují vytvoření námořnických rad v celém loďstvu, navázání spojení s Parlamentem, jednání s jeho poslanci a také beztrestnost pro vzbouřence. Jednání však konči bez dohody a vzpoura pomalu uhasíná.
V té době dochází k incidentu, při kterém se ke vzpouře chce přidat Kronprinz Erzherzog Rudolf, která byl zatím mimo přistav a vplouvá mezi ostatní lodě. Při plavbě byl ostřelován pobřežní baterií ta jej zasahuje a zraní
několik mužů na palubě. To je pro mnohé vzbouřence dostatečný důkaz že to velitel pevnosti Gusseck myslí vážně. Jako první stahuje rudou vlajku křižník Novara, jehož kapitán se rozhodl odplout pryč od vzbouřenců do Risanské zátoky a také se mu to, přes vzájemné výhrůžky potopením mezi ním a vzbouřeneckými loďmi, podařilo. Novaru následoval křižník Helgoland a postupně i torpédoborce Tátra, Huszár, Dinara, Balaton, Orjen a Csepel, které byly vlastně celou dobu pod kontrolou svých velitelů. Následovaly je také torpédovky 10. torpédové divize.
Za pomoc děkujeme Ing. Josefu Žákovi.