17. 11. 1917 – Britské fiasko u Helgolandu
Napsal: 17 lis 2017, 09:32Britům se daří rozšířit výběžek fronty na hřebenu u Passchendaele, dalším britským úspěchem je útok na německé pozice jižně od řeky Scarpe.
Francouzi nezůstávají pozadu a podnikají několik překvapivých útoků jihovýchodně od St. Quentin a v Champagne.
Na jižní frontě pokračují těžké boje v horském terénu, Němci obsazují Quero a Monte Cornella.
Britové v Palestině pokračují v úspěšném tažení na Jeruzalém, obsazují Jaffu a nutí Turky k ústupu na sever.
Ve východní Africe britské jednotky pronásledují ustupující Němce a obsazují Lutshemi.
Capt. Philip Fullard od No.1 Sqn RFC si při fotbalovém zápase zlomil nohu. Toto zranění znamenalo konec jeho bojového létání, kariéru stíhače ukončil se 40 sestřely na kontě.
Pátého vítězství a statutu esa dosáhl nad průlivem Moon poručik Michail Safonov letectva Baltského loďstva.
Hned dvě německé ponorky byly potopeny v tento den: U58 KptLtn. Ambergera podlehla u jižního pobřeží Irska hlubinným náložím amerického torpédoborce USS Fanning, UC51 ObLtn.z.S. Galstera najela na minu v průlivu La Manche. Z posádky první z nich padlo 5 námořníků, na druhé ponorce zemřelo všech 29 členů posádky. U58 byla první ponorkou potopenou Američany v boji.
Velitel Grand Fleet Adm. Beatty naplánoval na základě hlášení rozvědky akci proti minolovným aktivitám německých lodí v Helgolandské zátoce. Úderný svaz Vice-Adm. Napiera se skládal ze tří eskader křižníků, včetně lehkých bitevních křižníků Courageous a Glorious, a deseti torpédoborců. Podporu mu měla poskytnout 1. eskadra bitevních křižníků a na moři, připravena zasáhnout, byla i 1. eskadra bitevních lodí. Díky špatné štábní práci, kdy jednotlivé svazy operovaly podle různých map, se akce zvrtla v nekoordinovanou honičku na německé minolovky a lehké křižníky, které je kryly. Německý velitel Kontre-Adm. Reuter dovedně využíval kouřovou clonu a podařilo se mu beze ztrát ustoupit pod ochranu děl vlastních bitevních lodí. Obě strany dosáhly několika zásahů a ztráty na životech i poškození lodí byly vyrovnané. Celkově byla akce naprostým fiaskem Britů, kteří měli v daném okamžiku zdrcující převahu, v jejíchž silách bylo zničit všechny německé lodě. Po zkušenostech z této bitvy byly oba lehké bitevní křižníky přestavěny na letadlové lodě. Šlo zároveď o poslední střetnutí těžkých lodí v Severním moři za války.
Za pomoc děkujeme Ing. Josefu Žákovi.
Francouzi nezůstávají pozadu a podnikají několik překvapivých útoků jihovýchodně od St. Quentin a v Champagne.
Na jižní frontě pokračují těžké boje v horském terénu, Němci obsazují Quero a Monte Cornella.
Britové v Palestině pokračují v úspěšném tažení na Jeruzalém, obsazují Jaffu a nutí Turky k ústupu na sever.
Ve východní Africe britské jednotky pronásledují ustupující Němce a obsazují Lutshemi.
Capt. Philip Fullard od No.1 Sqn RFC si při fotbalovém zápase zlomil nohu. Toto zranění znamenalo konec jeho bojového létání, kariéru stíhače ukončil se 40 sestřely na kontě.
Pátého vítězství a statutu esa dosáhl nad průlivem Moon poručik Michail Safonov letectva Baltského loďstva.
Hned dvě německé ponorky byly potopeny v tento den: U58 KptLtn. Ambergera podlehla u jižního pobřeží Irska hlubinným náložím amerického torpédoborce USS Fanning, UC51 ObLtn.z.S. Galstera najela na minu v průlivu La Manche. Z posádky první z nich padlo 5 námořníků, na druhé ponorce zemřelo všech 29 členů posádky. U58 byla první ponorkou potopenou Američany v boji.
Velitel Grand Fleet Adm. Beatty naplánoval na základě hlášení rozvědky akci proti minolovným aktivitám německých lodí v Helgolandské zátoce. Úderný svaz Vice-Adm. Napiera se skládal ze tří eskader křižníků, včetně lehkých bitevních křižníků Courageous a Glorious, a deseti torpédoborců. Podporu mu měla poskytnout 1. eskadra bitevních křižníků a na moři, připravena zasáhnout, byla i 1. eskadra bitevních lodí. Díky špatné štábní práci, kdy jednotlivé svazy operovaly podle různých map, se akce zvrtla v nekoordinovanou honičku na německé minolovky a lehké křižníky, které je kryly. Německý velitel Kontre-Adm. Reuter dovedně využíval kouřovou clonu a podařilo se mu beze ztrát ustoupit pod ochranu děl vlastních bitevních lodí. Obě strany dosáhly několika zásahů a ztráty na životech i poškození lodí byly vyrovnané. Celkově byla akce naprostým fiaskem Britů, kteří měli v daném okamžiku zdrcující převahu, v jejíchž silách bylo zničit všechny německé lodě. Po zkušenostech z této bitvy byly oba lehké bitevní křižníky přestavěny na letadlové lodě. Šlo zároveď o poslední střetnutí těžkých lodí v Severním moři za války.
Za pomoc děkujeme Ing. Josefu Žákovi.