Bodovací pravidla SMČR - 17. část - Patina a plastičnost
Napsal: 13 srp 2014, 12:06
III.4 Celková patina a plastičnost
To nejlepší na závěr, typický příklad hodnocení v krasobruslení. Deset velmi diskutovaných bodů a sto zcela odlišných pohledů na věc. Tato hodnotící položka ze všech nejvíce závisí na úsudku, názoru a někdy bohužel i náladě rozhodčího. Proto se často ozývají hlasy, že bodový zisk za ni je příliš vysoký a měl by se snížit na úkor dalších bodů, vyznavači „španělské školy“ by však zase preferovali nárůst bodů nejlépe alespoň na padesát na úkor stavby. Jedná se tedy o kompromis nastavený tak, aby položky kompletní povrchové úpravy tvořily opět přibližně třetinu celkového bodového zisku.
Začněme snad raději citací přímo z pravidel: „Hodnotí se provedení a logická správnost naznačení opotřebení a narušení povrchu provozem, vlivy počasí, znázornění plastičnosti povrchu modelu a jeho částí, zvýraznění panelů, dělících spár, zašpinění nebo naopak lesk a čistota povrchu prototypů, soutěžních a civilních strojů.“ Text v podstatě stejný pro kategorie letadel i pozemní techniky.
A teď si problém trochu rozebereme. Zaprvé opět raději připomenu, že body se v této položce přidělují, takže pokud potkáte model, kde se autor nepokusil v této oblasti naprosto o nic, dejte mu s klidným svědomím nulu. Za druhé je dobré zdůraznit, že hlavním kritériem je opět kvalita, nikoli kvantita. Zde snad více než jinde platí, že méně je někdy více. Tuto položku lze rozdělit na dvě podsekce, jedna se týká reálného zašpinění a opotřebení, které lze nalézt i na předloze a druhá pak dnes populárních modelářských technik, které udělají model „modelovější“, tj. aby i při malých rozměrech působil jako jeho velká předloha a ne jako dětská hračka z jednoho kusu plastu.
Když se nejprve podíváme na reálné opotřebení, tak ideálním stavem je, když soutěžící doloží fotografie skutečné předlohy, ať už konkrétního kusu, nebo různých kusů téhož typu, na kterých lze dokumentovat typické opotřebení provozem. Nejčastěji se jedná o stopy po výfukových plynech, stečené palivo nebo mazivo, ošlapání povrchu osádkou nebo personálem, odření exponovaných panelů a krytek, stopy po zplodinách u střelných zbraní, zaprášení, zablácení, blednutí a opršení barev atd. Hodnotíme, jak už jsem výše uvedl, zejména kvalitu, tj. jak reálně povrch působí. Dále také logickou správnost a vyváženost – často se setkávám s případy, kdy shora nádherně provedený kus bojové techniky je odspodu nastříkaný jen základní barvou bez stopy patiny, protože odspodu na to přece nikdo nekouká. Případně při krásně zablácených pneumatikách je podběh nebo v případě letadla křídlo za kolem úplně čisté. Často se zapomíná i na opotřebení v otevřeném motorovém prostoru vozidel, kde se často a ráda špína a bláto usazuje, vždyť zkuste někdy nahlédnout pod kapotu vašeho plechového miláčka. Při hodnocení je potřeba zauvažovat logicky a posoudit celek, jestli něco „netrkne do očí“ tím jak vybočuje. Vybavuji si třeba příklad amerického palubního stroje, snad Corsairu nebo Hellcatu, s krásně notně opotřebeným povrchem, zakouřením, oloupáním barev a vším co k tomu patří a stroj pak nesl úplně netknutou matně černou vrtuli bez jediného škrábance. Netvrdím, že nemohla nastat výměna vrtule za nový kus, ale pokud jde opravdu o modelářův záměr a ne opomenutí, tak je potřeba tuto skutečnost opět doložit nebo na ni alespoň upozornit, protože vymýšlení krkolomných teorií, jak mohl který špatně uvěřitelný jev nastat, není úkolem rozhodčího. Jasným příkladem chyby je pak třeba olétání plátěného potahu letadla nebo oježdění gumových obručí tanku až na holý kov. U této položky lze jen doporučit soutěžícím i rozhodčím, aby se rozhlíželi kolem sebe a vnímali příklady opotřebení u vozidel na silnicích, stavbách nebo třeba při vojenských ukázkách, kdy se vozidla pohybují v terénu nebo navštívili nejbližší sportovní letiště za provozu a prohlédli si ty dobře opečovávané stroje po jednom dni létání. Časem zjistíte, že možné je skoro vše, ale některé zákonitosti prostě obecně platí.
Co se týká technik pro optické zvýraznění, jedná se zejména o techniku zvýraznění vystupujících detailů či spár metodami různých drybrushů (s krásným českým ekvivalentem suchoštětec), washů, filtrů a mnohých dalších. Zde nelze porovnávat shodu se vzorem, ale lze posoudit, jestli povrch působí přirozeně. Většina začínajících má tendenci tyto techniky hnát za mez únosnosti a pak na modelu tanku v německé tankové šedé na nás svítí bílé hrany či na světlém povrchu letadla vystupuje černá paneláž, modely pak často připomínají spíše papírovou vystřihovánku nebo výjev z komiksu. Pravým opakem je vynechání těchto technik, kdy model působí jako jednolitý ingot po namočení do kbelíku barvy. Jak už jsem psal, hodnocení zde opravdu záleží na citu rozhodčího, já osobně preferuji, pokud si na první dojem přítomnost těchto technik ani příliš neuvědomím a povrch působí živě a zároveň harmonicky a vyváženě. Až při bližším zkoumání lze pak rozlišit kterými technikami byl ten daný efekt docílen.
A zbývá nám ještě poslední věta z citace hovořící o hodnocení lesku u čistých strojů. Zde se v pravidlech tak trochu přímo připomíná, že ne vše musí být nutně rezivé a zablácené. I stavitelé civilních či závodních vozidel a letadel mají své místo na slunci. Samozřejmě lze namítnout, že lze vybrat například stav stroje po závodě a patiny lze nanést habaděj včetně kbelíku mrtvých much, ale existuje i možnost ztvárnění strojů před závodem, kdy jsou opravdu leštěny s velikou důsledností. I tohle není tak úplně snadné ztvárnit a proto je tento bod výslovně uveden v hodnocení. U závodních strojů se pak k patině často přidává také vyžíhání výfukových potrubí, jehož realistické ztvárnění je také „vyšší dívčí“.
Některé názorné příklady "jak by to nemělo vypadat" jsou uvedeny na obrázcích za článkem, příkladů naopak špičkového zvládnutí patiny najdete i zde na fóru dost a dost a není snad proto třeba vybírat nějaké sem.
Tímto článkem se završil seriál mých příspěvků věnovaných bodovacím pravidlům SMČR. Pokud máte nějaké další náměty, o kterých byste si chtěli něco přečíst, napište mi prosím. Chtěl bych poděkovat čtenářům za shovívavost, za podnětné připomínky a diskusi a za podporu, Zbyňkovi Škopánovi pak za doplňování témat o postřehy ze stavby a hodnocení lodí. Byl bych moc rád, když by se povedlo trochu potlačit pocit jakýchsi tajemných spolčení a sektářství, který navozují někteří zapřísáhlí odpůrci bodovaček, jejichž odpor se obvykle vypěstoval hned při první zkušenosti s bodováním, a to velmi často právě díky nepochopení principu. Pokud jste pročetli, zaujalo vás a měli byste chuť si soutěžení zkusit, poptejte se po okolí nebo pročtěte kalendář akcí zde na fóru. Určitě někde v dosahu nějaká bodovací soutěž alespoň jednou do roka proběhne. A pokud si věříte, můžete zkusit poměřit své síly i na Mistrovství ČR pořádaném v rámci akce E-Day, letos poprvé s otevřenou účastí bez nutnosti registrace do SMČR. Rád vás tam potkám a pokud si budete chtít třeba jen pohovořit nebo se na něco zeptat osobně, určitě budu přítomen někde v prostoru rozhodčích. Ještě bych rád apeloval na mladé úspěšné modeláře, zauvažujte o tom zkusit dělat i rozhodčí. Je to sice funkce mnohdy nevděčná, ale má i svá jasná pozitiva. Umožní vám studovat práci kolegů mnohem detailněji než jen jako pouhému návštěvníkovi, rozšíří vám obzory a potkáte nové přátele. Čím širší základna rozhodčích bude, tím kvalitnější tým lze k hodnocení sestavovat.
Pavel Klouček
SPL Liberec
To nejlepší na závěr, typický příklad hodnocení v krasobruslení. Deset velmi diskutovaných bodů a sto zcela odlišných pohledů na věc. Tato hodnotící položka ze všech nejvíce závisí na úsudku, názoru a někdy bohužel i náladě rozhodčího. Proto se často ozývají hlasy, že bodový zisk za ni je příliš vysoký a měl by se snížit na úkor dalších bodů, vyznavači „španělské školy“ by však zase preferovali nárůst bodů nejlépe alespoň na padesát na úkor stavby. Jedná se tedy o kompromis nastavený tak, aby položky kompletní povrchové úpravy tvořily opět přibližně třetinu celkového bodového zisku.
Začněme snad raději citací přímo z pravidel: „Hodnotí se provedení a logická správnost naznačení opotřebení a narušení povrchu provozem, vlivy počasí, znázornění plastičnosti povrchu modelu a jeho částí, zvýraznění panelů, dělících spár, zašpinění nebo naopak lesk a čistota povrchu prototypů, soutěžních a civilních strojů.“ Text v podstatě stejný pro kategorie letadel i pozemní techniky.
A teď si problém trochu rozebereme. Zaprvé opět raději připomenu, že body se v této položce přidělují, takže pokud potkáte model, kde se autor nepokusil v této oblasti naprosto o nic, dejte mu s klidným svědomím nulu. Za druhé je dobré zdůraznit, že hlavním kritériem je opět kvalita, nikoli kvantita. Zde snad více než jinde platí, že méně je někdy více. Tuto položku lze rozdělit na dvě podsekce, jedna se týká reálného zašpinění a opotřebení, které lze nalézt i na předloze a druhá pak dnes populárních modelářských technik, které udělají model „modelovější“, tj. aby i při malých rozměrech působil jako jeho velká předloha a ne jako dětská hračka z jednoho kusu plastu.
Když se nejprve podíváme na reálné opotřebení, tak ideálním stavem je, když soutěžící doloží fotografie skutečné předlohy, ať už konkrétního kusu, nebo různých kusů téhož typu, na kterých lze dokumentovat typické opotřebení provozem. Nejčastěji se jedná o stopy po výfukových plynech, stečené palivo nebo mazivo, ošlapání povrchu osádkou nebo personálem, odření exponovaných panelů a krytek, stopy po zplodinách u střelných zbraní, zaprášení, zablácení, blednutí a opršení barev atd. Hodnotíme, jak už jsem výše uvedl, zejména kvalitu, tj. jak reálně povrch působí. Dále také logickou správnost a vyváženost – často se setkávám s případy, kdy shora nádherně provedený kus bojové techniky je odspodu nastříkaný jen základní barvou bez stopy patiny, protože odspodu na to přece nikdo nekouká. Případně při krásně zablácených pneumatikách je podběh nebo v případě letadla křídlo za kolem úplně čisté. Často se zapomíná i na opotřebení v otevřeném motorovém prostoru vozidel, kde se často a ráda špína a bláto usazuje, vždyť zkuste někdy nahlédnout pod kapotu vašeho plechového miláčka. Při hodnocení je potřeba zauvažovat logicky a posoudit celek, jestli něco „netrkne do očí“ tím jak vybočuje. Vybavuji si třeba příklad amerického palubního stroje, snad Corsairu nebo Hellcatu, s krásně notně opotřebeným povrchem, zakouřením, oloupáním barev a vším co k tomu patří a stroj pak nesl úplně netknutou matně černou vrtuli bez jediného škrábance. Netvrdím, že nemohla nastat výměna vrtule za nový kus, ale pokud jde opravdu o modelářův záměr a ne opomenutí, tak je potřeba tuto skutečnost opět doložit nebo na ni alespoň upozornit, protože vymýšlení krkolomných teorií, jak mohl který špatně uvěřitelný jev nastat, není úkolem rozhodčího. Jasným příkladem chyby je pak třeba olétání plátěného potahu letadla nebo oježdění gumových obručí tanku až na holý kov. U této položky lze jen doporučit soutěžícím i rozhodčím, aby se rozhlíželi kolem sebe a vnímali příklady opotřebení u vozidel na silnicích, stavbách nebo třeba při vojenských ukázkách, kdy se vozidla pohybují v terénu nebo navštívili nejbližší sportovní letiště za provozu a prohlédli si ty dobře opečovávané stroje po jednom dni létání. Časem zjistíte, že možné je skoro vše, ale některé zákonitosti prostě obecně platí.
Co se týká technik pro optické zvýraznění, jedná se zejména o techniku zvýraznění vystupujících detailů či spár metodami různých drybrushů (s krásným českým ekvivalentem suchoštětec), washů, filtrů a mnohých dalších. Zde nelze porovnávat shodu se vzorem, ale lze posoudit, jestli povrch působí přirozeně. Většina začínajících má tendenci tyto techniky hnát za mez únosnosti a pak na modelu tanku v německé tankové šedé na nás svítí bílé hrany či na světlém povrchu letadla vystupuje černá paneláž, modely pak často připomínají spíše papírovou vystřihovánku nebo výjev z komiksu. Pravým opakem je vynechání těchto technik, kdy model působí jako jednolitý ingot po namočení do kbelíku barvy. Jak už jsem psal, hodnocení zde opravdu záleží na citu rozhodčího, já osobně preferuji, pokud si na první dojem přítomnost těchto technik ani příliš neuvědomím a povrch působí živě a zároveň harmonicky a vyváženě. Až při bližším zkoumání lze pak rozlišit kterými technikami byl ten daný efekt docílen.
A zbývá nám ještě poslední věta z citace hovořící o hodnocení lesku u čistých strojů. Zde se v pravidlech tak trochu přímo připomíná, že ne vše musí být nutně rezivé a zablácené. I stavitelé civilních či závodních vozidel a letadel mají své místo na slunci. Samozřejmě lze namítnout, že lze vybrat například stav stroje po závodě a patiny lze nanést habaděj včetně kbelíku mrtvých much, ale existuje i možnost ztvárnění strojů před závodem, kdy jsou opravdu leštěny s velikou důsledností. I tohle není tak úplně snadné ztvárnit a proto je tento bod výslovně uveden v hodnocení. U závodních strojů se pak k patině často přidává také vyžíhání výfukových potrubí, jehož realistické ztvárnění je také „vyšší dívčí“.
Některé názorné příklady "jak by to nemělo vypadat" jsou uvedeny na obrázcích za článkem, příkladů naopak špičkového zvládnutí patiny najdete i zde na fóru dost a dost a není snad proto třeba vybírat nějaké sem.
Tímto článkem se završil seriál mých příspěvků věnovaných bodovacím pravidlům SMČR. Pokud máte nějaké další náměty, o kterých byste si chtěli něco přečíst, napište mi prosím. Chtěl bych poděkovat čtenářům za shovívavost, za podnětné připomínky a diskusi a za podporu, Zbyňkovi Škopánovi pak za doplňování témat o postřehy ze stavby a hodnocení lodí. Byl bych moc rád, když by se povedlo trochu potlačit pocit jakýchsi tajemných spolčení a sektářství, který navozují někteří zapřísáhlí odpůrci bodovaček, jejichž odpor se obvykle vypěstoval hned při první zkušenosti s bodováním, a to velmi často právě díky nepochopení principu. Pokud jste pročetli, zaujalo vás a měli byste chuť si soutěžení zkusit, poptejte se po okolí nebo pročtěte kalendář akcí zde na fóru. Určitě někde v dosahu nějaká bodovací soutěž alespoň jednou do roka proběhne. A pokud si věříte, můžete zkusit poměřit své síly i na Mistrovství ČR pořádaném v rámci akce E-Day, letos poprvé s otevřenou účastí bez nutnosti registrace do SMČR. Rád vás tam potkám a pokud si budete chtít třeba jen pohovořit nebo se na něco zeptat osobně, určitě budu přítomen někde v prostoru rozhodčích. Ještě bych rád apeloval na mladé úspěšné modeláře, zauvažujte o tom zkusit dělat i rozhodčí. Je to sice funkce mnohdy nevděčná, ale má i svá jasná pozitiva. Umožní vám studovat práci kolegů mnohem detailněji než jen jako pouhému návštěvníkovi, rozšíří vám obzory a potkáte nové přátele. Čím širší základna rozhodčích bude, tím kvalitnější tým lze k hodnocení sestavovat.
Pavel Klouček
SPL Liberec