Bodovací pravidla SMČR - 1. část - pár slov na úvod
Napsal: 03 bře 2014, 19:40Proč a k čemu vlastně bodovací pravidla?
Vyjděme nejprve z předpokladu, že člověk je od přírody tvor soutěživý, zejména pokud je mužského pohlaví. K možnosti porovnávání se mezi ostatními jedinci dokáže vymýšlet ty nejroztodivnější sporty a záliby a není tedy divu, že v sobě našel potřebu porovnat se i v kategorii plastikového modelářství.
Přístupů k hodnocení modelů existuje i existovala celá řada. Dnes nejčastěji narazíme na porovnávací způsob hodnocení, kdy zvolená komise modely projde, obhlédne a na základě subjektivního pohledu určí vítězné kusy. Často se tento způsob hodnocení nazývá líbí/nelíbí (i když oficiálně tento název patřil diváckému hlasování, kdy příchozí veřejnost dává hlasy modelům, které zaujaly nejvíce), vystihuje však poměrně velmi přesně jak hodnocení probíhá.
Hodnocení bodováním má v našich zemích mnohem delší tradici a do počátku devadesátých let bylo prakticky jediným používaným systémem. Bodovací pravidla prošla historicky několika vývojovými etapami. V počátcích se soutěžilo pouze v kategorii letadel a v hodnocení se například kladl důraz na funkčnost dílů, jako například pohyblivé plochy, otáčející se kolečka apod., což nám dnes přijde spíše úsměvné. Později v letech osmdesátých se zejména díky Janu Moštěkovi přidala pravidla pro bojovou techniku. Bodovací systém se snažil bojovat proti velmi úzkému sortimentu modelů na našem trhu a podpořit kreativitu modelářů hodnocením přestaveb a novostaveb (čili konverzí a scratchbuildů). Tento stav přestal být počátkem devadesátých let udržitelný, protože s otevřením hranic se postupně začaly objevovat i málo známé stavebnice a doplňkové sady a dokazování zda jde skutečně o novostavbu se stávalo stále problematičtějším. Ostatně hlavní důvod hodnotit snahu o přestavbu modelu na jiný typ násobným rozšířením nabídky padl. Velice krátký exkurs do historie bodování plastikových modelů berte jako vsuvku pro zajímavost. Podrobněji by o něm mohli psát rozhodně jiní a mnohem povolanější.
Proč vlastně bodování? Pokud budeme citovat klasika Járu Cimrmana (který má zajisté ve zrodu plastikového modelářství svou nezanedbatelnou roli): „Můžeme o tom diskutovat, můžeme o tom vést spory a můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co proti tomu můžeme dělat“, bodovací systém je doposud nejobjektivnějším systémem hodnocení modelů. Nejen že umožní určit vzájemné pořadí všech modelů v soutěži, ale orientuje se na porovnání jak řemesla modeláře do modelu vloženého, tak dodržení shody s předlohou a v podobě přidělených či stržených bodů spolu s vyplněnými kolonkami v sekci „Vady modelu“ dává soutěžícímu zpětnou vazbu, aby tušil proč dopadl jak dopadl a na co si příště dát větší pozor.
Mnohdy uslyšíte názor odpůrců bodovacích soutěží, že jsou přežitkem, který nemá ve světě obdoby. To rozhodně není pravda. Systém bodování lze potkat v řadě zemí, namátkou jmenujme Polsko, Rusko, Maďarsko a dokonce i na známé soutěži v Telfordu chodí komise s bodovacím listem v ruce.
Nemá asi valného významu rozebírat definici modelu, soutěžní kategorie či povinnosti pořadatele, vše je poměrně jasně popsáno v v oficiálním dokumentu nazvaném „Organizační a bodovací pravidla pro soutěže plastikových modelářů SMČR“, který je k dispozici zde: http://www.ipmscze.cz/?page_id=104. Pokud byste k dané problematice přesto nějaký dotaz měli, napište přímo mně nebo zde do tématu a pokusím se vysvětlit.
Snad jen stručně zkusím vyvrátit další často tradovanou fámu. Tato bodovací pravidla musí být závazně použita pouze dvakrát ročně, a to na Mistrovství ČR seniorů a Mistrovství ČR mládeže, a to proto, že tyto dvě mistrovské soutěže jsou jediné oficiálně pořádané SMČR. Takže na časté tvrzení „proč nás svaz nutí používat tahle blbá pravidla“ lze odpovědět rozhodně nenutí, nikdo nikomu nebrání si vytvořit na vlastní soutěži pravidla svoje. Svaz pouze dává tato pravidla volně a bez závazků k dispozici všem těm, kteří mají chuť je využít.
Tolik tedy zcela obecný úvod, v dalších příspěvcích bych se rád postupně věnoval vlastnímu systému hodnocení a budu rád, pokud o nich věcně podiskutujeme.
Vyjděme nejprve z předpokladu, že člověk je od přírody tvor soutěživý, zejména pokud je mužského pohlaví. K možnosti porovnávání se mezi ostatními jedinci dokáže vymýšlet ty nejroztodivnější sporty a záliby a není tedy divu, že v sobě našel potřebu porovnat se i v kategorii plastikového modelářství.
Přístupů k hodnocení modelů existuje i existovala celá řada. Dnes nejčastěji narazíme na porovnávací způsob hodnocení, kdy zvolená komise modely projde, obhlédne a na základě subjektivního pohledu určí vítězné kusy. Často se tento způsob hodnocení nazývá líbí/nelíbí (i když oficiálně tento název patřil diváckému hlasování, kdy příchozí veřejnost dává hlasy modelům, které zaujaly nejvíce), vystihuje však poměrně velmi přesně jak hodnocení probíhá.
Hodnocení bodováním má v našich zemích mnohem delší tradici a do počátku devadesátých let bylo prakticky jediným používaným systémem. Bodovací pravidla prošla historicky několika vývojovými etapami. V počátcích se soutěžilo pouze v kategorii letadel a v hodnocení se například kladl důraz na funkčnost dílů, jako například pohyblivé plochy, otáčející se kolečka apod., což nám dnes přijde spíše úsměvné. Později v letech osmdesátých se zejména díky Janu Moštěkovi přidala pravidla pro bojovou techniku. Bodovací systém se snažil bojovat proti velmi úzkému sortimentu modelů na našem trhu a podpořit kreativitu modelářů hodnocením přestaveb a novostaveb (čili konverzí a scratchbuildů). Tento stav přestal být počátkem devadesátých let udržitelný, protože s otevřením hranic se postupně začaly objevovat i málo známé stavebnice a doplňkové sady a dokazování zda jde skutečně o novostavbu se stávalo stále problematičtějším. Ostatně hlavní důvod hodnotit snahu o přestavbu modelu na jiný typ násobným rozšířením nabídky padl. Velice krátký exkurs do historie bodování plastikových modelů berte jako vsuvku pro zajímavost. Podrobněji by o něm mohli psát rozhodně jiní a mnohem povolanější.
Proč vlastně bodování? Pokud budeme citovat klasika Járu Cimrmana (který má zajisté ve zrodu plastikového modelářství svou nezanedbatelnou roli): „Můžeme o tom diskutovat, můžeme o tom vést spory a můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co proti tomu můžeme dělat“, bodovací systém je doposud nejobjektivnějším systémem hodnocení modelů. Nejen že umožní určit vzájemné pořadí všech modelů v soutěži, ale orientuje se na porovnání jak řemesla modeláře do modelu vloženého, tak dodržení shody s předlohou a v podobě přidělených či stržených bodů spolu s vyplněnými kolonkami v sekci „Vady modelu“ dává soutěžícímu zpětnou vazbu, aby tušil proč dopadl jak dopadl a na co si příště dát větší pozor.
Mnohdy uslyšíte názor odpůrců bodovacích soutěží, že jsou přežitkem, který nemá ve světě obdoby. To rozhodně není pravda. Systém bodování lze potkat v řadě zemí, namátkou jmenujme Polsko, Rusko, Maďarsko a dokonce i na známé soutěži v Telfordu chodí komise s bodovacím listem v ruce.
Nemá asi valného významu rozebírat definici modelu, soutěžní kategorie či povinnosti pořadatele, vše je poměrně jasně popsáno v v oficiálním dokumentu nazvaném „Organizační a bodovací pravidla pro soutěže plastikových modelářů SMČR“, který je k dispozici zde: http://www.ipmscze.cz/?page_id=104. Pokud byste k dané problematice přesto nějaký dotaz měli, napište přímo mně nebo zde do tématu a pokusím se vysvětlit.
Snad jen stručně zkusím vyvrátit další často tradovanou fámu. Tato bodovací pravidla musí být závazně použita pouze dvakrát ročně, a to na Mistrovství ČR seniorů a Mistrovství ČR mládeže, a to proto, že tyto dvě mistrovské soutěže jsou jediné oficiálně pořádané SMČR. Takže na časté tvrzení „proč nás svaz nutí používat tahle blbá pravidla“ lze odpovědět rozhodně nenutí, nikdo nikomu nebrání si vytvořit na vlastní soutěži pravidla svoje. Svaz pouze dává tato pravidla volně a bez závazků k dispozici všem těm, kteří mají chuť je využít.
Tolik tedy zcela obecný úvod, v dalších příspěvcích bych se rád postupně věnoval vlastnímu systému hodnocení a budu rád, pokud o nich věcně podiskutujeme.