Bylo nebylo, ale lépe kdyby nebylo. Za devatero skládkami, pěti vesnicemi Mořkov nevyjímaje a několika vytunelovanými továrnami se v Moravskoslezském království nalézá městečko Pokřivnice. Své jméno odvozuje od pokřivených postav i charakterů mnoha svých občanů, hlavně plastikových modelářů, sdružených pod názvem Apollo. Tito mužové, čestní a spravedliví, hlavou svého spolku a neomezeným vládcem po zralé úvaze zvolili Dušana 1 zvaného Fritz. Muže čestného a nad jiné slušného a nepovyšujícího se. Zkuste se při 160cm také povyšovat.
Jejich klub Apolo byl vždy pro ostatní modeláře tím, čím je pro Alláhovy vyznavače Mekka a pro leninovce Kreml. Ale jak známo, peníze a problémy dnešní doby udělají i z žida křesťana.
Na jedné bouřlivé schůzi klubu bylo zjištěné, že členská základna mladých modelářů je velmi malá a klubová kasa před vlastní soutěží zeje pouze prázdnotou. Dušan 1 už nabízel abdikaci, ale moudrý podkomoří Kolbaba, starý mládenec, moudře zahovořil ,,Králi můj, co takhle si nějaké žáky vymyslet. Modelů máme dost a vyhrané ceny použijeme na vlastní akci. ´´ Král Dušan 1 zajásal. ,, Jsi hlava otevřená Kolbabo uděláme tak jak říkáš a ty dostaneš vyznamenání.´´
Všichni bylo pro a bratr Treska, který si přes své bříško ani na špice bot nevidí, vylepšil ještě nápad o několik podrobností, kterými plán mrtvých duší posvětil. A modely budeme hodnotit jen my samotní, řekl opět podkomoří Kolbaba, no a vedoucí klubů ze Šachtína, Kurviné, Fridex - Pístku, Přímora atd. ti se podřídí a rádi.
Hlasování tedy dopadlo dobře, i pavouk za skříní zvedl 4nohy, čímž bylo dosaženo 105% hlasů.
A jak je to dál milé děti? Bojím se to říci, ale musím. Všechny soutěže v kraji dostaly nový standardní kabát. Naší mistři z Apola přijedou, přihlásí modely své i svých neexistujících žáků, vytvoří komise rozhodčích a ohodnotí modely svých mrtvých duší i své vlastní. Asi jen náhodou vždy obsadí 1,2,3 místo. Za 4 už se totiž odměna nedává. Spřízněné duše ostatních vedoucích klubů jim v tom jen nahrávají, i když k přesvědčení třeba pana Mordy z Kurviné, který sám nesložil ani AVIU B-534 z kovozávodů, není třeba žádných argumentů. Takový jdou jako plastelína.
Při vyhlášení výsledků si ještě vyslechneme řadu pochval na Apolo a jejich pomoc, koukneme na předání cen dle předem známého scénáře a můžeme jít domů. Pokud se náhodou zúčastní někdo přespolní, mají mistři také recept. Buďto je to špatné, takže to obodujeme posledním místem, a nebo je to perfektní, a pak hledáme chyby u seniorů, a dítě jednoduše diskvalifikujeme, že model nestavělo. Ať si hraje fotbal nebo šachy, ale hlavně ať nelepí. Kolik dětí i dospělých už takto odradili od modelářství je jen těžko odhadnout.
A tak dál, soutěž od soutěže, pokračuje vítězné tažení těchto kobylek. Je to idilické, a hlavně už předem víme co od akcí očekávat.
A důvěřiví ředitelé a představitelky DDM ani netuší, že za jejich granty se pod názvem veřejná soutěž skrývá klubová akce pro Apolo a jejich věrné nohsledy.
A pokud se vám zdá, že to znáte, pusťte si nějakou pohádku, třeba Pyšnou princeznu, který byla proti našim mistrům vzorem skromnosti.
No, a pokud neumřou, budou tak činit i dále.
Jakákoliv podobnost jmen a událostí je náhodná, názvy obcí jsou smyšlené.