Diskusní fórum modelářů

Jedno z nejmagičtějších míst, co znám. Pár metrů od břehu rybníka Starý nedaleko Tchořovic.
„Padlým ve světové válce ze statků Lnářských“, s citátem: Proč nenávidět se a bojovat, když mír nám hlásá celý boží svět, což není možno žíti v pokoji ? Z patnácti zmařených mladých životů jich šest patřilo hajným, jeden revírníkovi…


zdroj: http://www.souteze.strakonice.eu/conten ... zi-rybniky

Jeden rekonstruovaný kousek za Vápennou v Jeseníkách.

A jeden poměrně škaredý v Osoblaze

to je nahoda, dnes jsem si fotil pomnicek ve vesnici kam jsem se pristehoval , jmena na nem jsou anonymni, zadna ze soucasnych rodin se nejmenuje stejne jako jmena z pomnicku, tak zkousim hledat neco k tem padlym

K tomu Duchovu památníku jsem našel:

Lužické hory se na svém západním konci příkře svažují do Labských pískovců. Jako poslední v řadě se tu zvedá rozložitý vrchol Studence, zvaný též Studený vrch. Turistů tu potkáte málo - přes zalesněný vrchol sice vede značená turistická stezka, ale kopec je to strmý, není na něm hospoda a železnou rozhlednu z roku 1888 již skoro sežral zub času. Souvislé lesní porosty jen tu a tam prosvětluje suťové pole či lesní louka, kde můžete potkat zvědavou kozu - kamzíka, vypuštěného zde počátkem 20. století za knížat Kinských. Klid a pokoj, který tu dnes vládne, zde ale nebyl vždycky. Na svazích Studence se totiž odehrála nejkrvavější bitva, kterou zdejší hory pamatují.
Bylo to za sedmileté války, v době panování Marie Terezie. Ujala se vlády už jako mladá, čehož se vládci okolních zemí snažili využít, chtějíce si rozdělit země rakouské, české a uherské. Zvláště tehdejší pruský král Friedrich II., zvaný Veliký, usiloval o získání Slezska. V dubnu 1757 vpadl se svou stodvacetitisícovou armádou třemi proudy do Čech a u Šterbohol (u Prahy) porazil rakouské vojsko. Část poražené armády se stáhla za hradby Prahy, kterou pruské vojsko začalo obléhat. Počátkem června zahájili Prusové třítýdenní dělostřelecké bombardování hladovějícího a strádajícího města. Na pomoc Praze se vydal rakouský rezervní armádní sbor, který zformoval maršál Daun. Pruský král však chtěl zabránit Daunovi v dalším postupu na Prahu a vyrazil mu naproti. Obě vojska se střetla v krvavé bitvě u Kolína. Zde Prusové utrpěli těžkou porážku, vzdali se naděje na dobytí Prahy a začali z Čech ustupovat. Král se s velkou částí vojska uchýlil do Litoměřic a odevzdal velení svému bratru princi Augustu Vilémovi. Vítězný maršál Daun pokračoval v pronásledování pruských vojsk, která vyklízela jednu pozici za druhou. Část armády uprchla pod princovým velením z Mladé Boleslavi do České Lípy, kde se vlivem nemístného optimismu usadila asi na dva týdny. Poté, co 15. července došlo ke střetnutí u Jablonného v Podještědí, se Prusové vzdali města a ztratili tím klíčovou pozici umožňující jim ústup do Žitavy horským sedlem pod Hvozdem. Rovněž sedlo na Šébru bylo obsazeno rakouským dělostřelectvem, a tak Prusům nezbylo nic jiného, než se dát na úprk z České Lípy do Žitavy oklikou přes Horní Libchavu, Volfartice a Kerhartice. Pěchota rakouského vojska však Prusy u České Kamenice předstihla a obsadila svahy Studence. Pruská armáda se v noci z 18. na 19. července pokusila projít s množstvím zavazadel a zásob přes Horní Kamenici a Lísku do Chřibské. Protože byla mimořádně tmavá noc, svítili si na cestu lucernami a pochodněmi. Osvětlený průvod napadly v průsmyku nad Lískou ze tří stran jednotky rakouského generála Becka. Po urputných bojích, které trvaly i celý následující den, Prusové pochopili, že s těžkými zásobami není možné projít. Zničeno bylo mnoho zavazadel, munice a pontonů. Ztráty v řadách pruského vojska byly nadobyčej veliké. I Rakušané zaznamenali 72 mrtvých a 94 raněných. Neméně krvavé boje se odehrály také před obcí Studený. Čtyři sbory generála Hadíka zde s osmi děly obsadily návrší kolem cesty a 19. července navečer zaútočily na procházející Prusy. Přitom ukořistily 46 vozů se zavazadly, municí a 184 koní. Poté, co Prusům dorazily posily, odhodlali se k protiútoku, který však Kleefeldovy sbory odrazily. Za ranního rozbřesku byla kořist s velkými obtížemi odvezena. Rakušané napočítali 164 mrtvých a 264 zraněných. Prusové měli 486 padlých, 135 zajatých a 423 zběhů. Generál Beck pak bez svého oblíbeného koně, který byl v bitvě také zabit, odjel s částí vojska k Tolštejnu a zbývající část vojska rozbila své ležení v Jiřetíně pod Jedlovou. Boje kolem Studence skončily 21. července. To, že byly velmi těžké, dokládají dobové záznamy, ve kterých se hovoří o kupách mrtvol. Následujícího dne - na sv. Maří Magdalénu - byli mrtví pohřbeni. Místu u Studeného, kde byly dlouho vidět zarostlé pahorky hrobů, se ještě do roku 1945 říkalo Čakrtovy hroby (Tschakerts Gräber). Nejvíc mrtvých bylo ale pohřbeno na lesní mýtině, na které byla později při budování silnice z České Kamenice do Chřibské postavena hájovna. Na buk nad hroby vojáků připevnili kříž a místu se začalo říkat "U Křížového Buku" (Bei der Kreuzbuche). Později, když buk pokáceli, vyměnili i kříž. Kolemjdoucí před ním smekali, i když většinou již neměli o příčině zřízení kříže ponětí. Tato tradice obměňování kříže přetrvala do dnešních časů. Když bývalá hájovna dostala nového majitele, postavili v roce 1995 při silnici jiný vysoký kříž z trámů.
Těžké boje sedmileté války pod Studencem dodnes připomínají dva kamenné pomníky. V letech 1903 a 1906 je nechal postavit vysloužilý důstojník Eduard Lehmann z Chřibské. Pomník z roku 1906 stojí při rozcestí v sedle mezi Javorkem a Zlatým vrchem. Vytesal jej českokamenický sochař Julius Hermann. Po druhé světové válce byl několikrát rozvalen a později znovu postaven (naposledy v r. 1984), proto byl velmi otlučen a nápis na něm byl takřka nečitelný. O důkladnou renovaci se v roce 2003 postaral státní podnik Lesy České republiky, který opravou pověřil kameníka Jana Pokorného. Na podstavci jsou zkřížené šavle věnčené dubem a vavřínem. Na přední straně pomníku stojí německý nápis tohoto znění: "K uctění památky padlých udatných rakouských a pruských válečníků, kteří tu ve věrném plnění povinností ve dnech 18. až 21. července 1757 padli hrdinnou smrtí za císaře, krále a vlast. Bůh dejž jim věčný mír."
Další pomníky, postavené Eduardem Lehmannem, stojí na severozápadním úpatí Studence po pravé straně silnice, asi 350 m za obcí Studený směrem na Kunratice, kde dříve bývaly vidět výše zmíněné hromadné hroby. Jsou opět pískovcové a stojí vedle sebe. Na pravém, silně zvětralém pomníku jsou zobrazeny zkřížené šavle věnčené dubem a vavřínem a na soklu je obtížně čitelný nápis: "Zbudováno 23. srpna 1903 Eduardem Lehmannem." Levý pomník má tvar štíhlého komolého jehlanu. Oba byly po poslední válce povaleny, takže se přerazily na několik kusů. Později byly opět sestaveny. V roce 1997 se podařilo levý pomník nahradit přesnou replikou, jelikož originál již nebyl opravitelný. Na jeho čelní straně byl obnoven nápis: "Na paměť zde pochovaných rakouských a pruských vojáků, kteří zde padli v boji 19. a 20. července 1757. Bůh dejž jim věčný mír."
Nápisy na pomnících u Lísky i u Studeného hlásají úctu a mír všem padlým bez ohledu na to, na čí straně stáli. Jak krásná a hluboce lidská myšlenka! Dává nám tušit jasnou budoucnost každého člověka - totiž jistotu smrti, ve které si budeme všichni naprosto rovni.


zdroj: http://www.luzicke-hory.cz/info/index.php?pg=knpomn20c

Ten pomník u Vápenné v Jeseníkách má pohnutou historii, dnešní stav je po rekonstrukci z ruiny. Povídání k němu je tady:
http://heide.sweb.cz/opomnikvapenna.htm

Vojenský hřbitov patřil k zajateckému táboru rozléhajícímu se po dobu 1.SV na pozemcích obcí Ostašov, Horní Suchá a Růžodol (dnes přibližně plocha libereckého letiště). V dobách největšího rozmachu čítal přes 45 tisíc zajatců a převýšil tak počet obyvatel Liberce. Měl vlastní pekárnu, truhlárnu, krejčovské dílny a železniční vlečku. Na hřbitově je pochováno cca 700 vojáků, nejvíce ruské a francouzské národnosti. Rusové měli na svém hrobě zasazenu břízku, francouzi jiný stromek. Na většině hrobů byly osazeny plechové růžice se jménem, jejich zbytky ještě v osmdesátých letech pamatuji. Výjimku tvořil hromadný hrob vytvořený na konci války po epidemii, kdy na jednotlivé pohřbívání nebyl čas ani síly. Po mnoho let zapomenut s ohrožením od místních zemědělců, neboť leží uprostřed pole cestou z Ostašova na Karlov, se počátkem nového tisíciletí dočkal rekonstrukce a nové přístupové cesty, takže už nemusíme klopítat přes oranici. Pro milovníky geocachingu je tam ukryta schránka.

Petře, díky za povídání k té Vápenné. Já věděl, že už jsem to někde četl, ale včera jsem to sem strkal dosti narychlo, takže nebyl čas googlit
Jinak potvrzuji informaci v tom článku - od památníku je opravdu parádní výhled.

Jsem rád, že se to tu ujalo, už se nám hezky téma rozrůstá. Nebyl to ale můj nápad, to někdo z kolegů (Duch)nedávno navrhl, tak jsem se toho ujal.No zatím bych to viděl na památníky na území Československa, nejlépe pokud je přispěvovatel zná z vlastní návštěvy. Původně to asi mělo být omezeno na 1. světovou, ale byla by škoda těch ostatních, nebo případně dělat víc témat. Já dnes přidám jednu mohylu s trochu dávnější historie. To místo ale vyzařuje dodneška sílu.

ještě mapa

Pomník padlým ve světové válce v zaniklé obci Fichtenbach /Fuchsova Huť nebo Bystřice/
Tenhle pomník ležel v hraničním pásmu za dráty, poblíž roty PS /stav pomníku nemají na svědomí vojáci PS, v roce 90 vypadal jinak /
Obec zmizela v 50 letech, rota PS se rozpadá, jen pomník zůstal.............

Pomník obětem 1.SV obcí Berzdorf a Ober-Berzdorf, tedy Ostašov a Horní Suchá u Liberce. Někdy od padesátých let odhozen bez povšimnutí v obecním křoví, momentálně obě poloviny složeny na mé zahradě, oba díly leží zády nahoru. Jedná se o opravě a novém místě pro vztyčení, naštěstí byl přeražen poměrně čistě bez větších ztrát. Bohužel se nedochovala deska se jmény, snad se podaří s pomocí archivů něco dopátrat. Foto čelní strany s nápisem krátce po objevení ještě před převozem, zlacení písmen se krásně dochovalo. Kovová ozdoba kolem kříže bohužel chybí.

Taky trošku přispěju do tématu: minulý týden jsme se byli podívat na místo bitvy u Chlumce s přáteli: vypadá to že místo je stále "živé" byl tu věnec legionářské obce i věnec dobrovolných záloh. Něco jsme "položili" i my s přáteli.

Tak první úlovky z vandru..

pamětní deska na Kurzově věži na vrcholu Čerchova
jedná se o kopii desky, ta původní byla zničena vyřezáním znaků