Držitel Medal of Honor Roy P. Benavidez
Napsal: 02 bře 2009, 07:26Rotmistr speciálních sil Roy Benavidez byl synem texaského zemědělského pastýře. V mladém věku osiřel. Byl klidný a pomalý, spolužáci se mu posmívali a říkali mu „zabedněný Mexikán“. Školu opustil po osmé třídě a pracoval na bavlníkových polích až do 19 let, kdy vstoupil do armády. Při své první cestě do Vietnamu roku 1964 šlápl na minu a vojenští lékaři očekávali, že bude do smrti zmrzačen. Zmýlili se – Roy se uzdravil a dal sek Zeleným baretům.
Po druhé byl nasazen do boje v Loc Ninh ve Vietnamu. Časně ráno dne 2. května 1968 monitoroval rádiem dvanáctičlennou průzkumnou hlídku. Tři Zelené barety, jeho kamarádi, a devět příslušníků kmene Montagnard byli vysazeni na kambodžském území v husté džungli západně od Loc Ninh. O nebezpečnosti svého úkolu nemohl nikdo z mužů na palubě helikoptér, jež toho rána hlučně letěly k místu přistání, nevědět. Dobře věděli, že tato oblast, pokládaná za svatyni nepřítele, je ostražitě střežena silnou jednotkou vietnamské armády odhodlané území za každou cenu udržet. Proto téměř ihned po přistání zaútočil na našich dvanáct mužů nepřítel, jehož síla narostla až na jeden prapor, a obklíčil je.
Byla to nešťastná akce. Na vysvobození obklíčení hlídky byly poslány tři další helikoptéry. Prudká střelba z ručních i protiletadlových zbraní, při níž bylo několik členů posádek raněno, však vrtulníky donutila k návratu na základnu. Benavidez, který byl na rádiovém příjmu, uslyšel, jak jeden jeho kamarád volá o pomoc za střelby, jež podle Benavidezových slov „zněla, jako když se praží kukuřice“. Skočil do jedné z přistávajících helikoptér a přihlásil se k dalšímu pokusu o záchranu. Když pak doletěl na místo, viděl, že nikdo z obklíčených není schopen se k místu vhodnému k přistání dostat. Čtyři již byli mrtví, mezi nimi i velitel hlídky. Osm ostatních bylo raněno a neschopno pohybu. S nožem a kufříkem první pomoci vyskočil Roy z helikoptéry vznášející se tři metry nad zemí a běžel šedesát metrů k raněným kamarádům. Než k nim doběhl, byl zasažen do nohy, do obličeje a do hlavy. Zvedl se však a běžel dál.
Když byl u nich, ozbrojil se nepřátelskou puškou a začal raněné ošetřovat. Přemístil je do výhodnějších pozic, rozdělil jim střelivo a požádal o leteckou pomoc. Odpálil kouřové granáty, aby označil místo k naložení raněných a navedl pilota helikoptéry. Přivlekl a naložil čtyři raněné, načež běžel vedle nízko letícího stroje směrem k ostatním a přitom opětoval palbu z ukořistěné zbraně. Tam dostal ostatní raněné i všechny mrtvé s výjimkou velitele na palubu. Když se vracel pro něho a pro tajné dokumenty, které měl u sebe, dostal zásah do žaludku a do zad se mu zaryly střepiny vybuchlého granátu.
Ještě než se mohl vrátit, byl těžce zraněn pilot a stroj se převrátil. Benavidez pomohl raněným opustit hořící vrak a uspořádal je do obranné pozice. Zavolal na pomoc letectvo a dělové čluny, které měly palbou umlčet sílící ostřelování nepřítelem a usnadnit další pokus o únik. Ačkoli byl kriticky raněn, pohyboval se po obranné linii, roznášel vodu a střelivo obráncům, ošetřoval jejich rány a rozdával jim odvahu. Utrpěl několik dalších zranění, ale v boji pokračoval. Celých šest hodin.
Po přistání další záchranné helikoptéry pomohl po jednom nebo po dvou dovnitř raněným. Když šel podruhé, vyběhl za ním nepřátelský voják a udeřil ho pažbou pušky. Bonavidez se otočil, utkal se s ním muž proti muži a zabil ho, načeš s novým zraněním zachránil zbytek svých kamarádů. Když byli poslední z nich zvedáni do vrtulníku, zastřelil při další přestřelce ještě dva vietnamské vojáky a vrátil se pro tajné dokumenty. Potom se ještě stačil vyšplhat do vrtulníku, kde ztratil vědomí a nakonec byl pokládán za mrtvého. Když lékař zatahoval zip jeho černého rubáše, plivl mu Benvidez do obličeje. Nato byl rychle dopraven na operaci do Saigonu, kde začala jeho roční rekonvalescence ze sedmi vážných střelných zranění, dvaceti osmi poranění střepinami a ranách způsobených bodákem na obou rukou.
Roy byl vyznamenán Medailí cti, kterou později okomentoval slovy: „Nemám rád, když mi někdo říká hrdino.“ Benavidez zůstal v armádě až do odchodu na odpočinek v roce 1976. Potom žil ze své penze a odškodného za zranění. Čas trávil besedami ve školách a mezi mladými lidmi, poskytoval rady nepokojným, povzbuzoval je, aby zůstali ve školách a nebrali drogy. V roce 1998 Roy Benavidez zemřel - stále ještě se dvěma střepinami v srdci.
Zdroj: http://www.dreamlife.cz/kam-jsme-k-cert ... ml?id=1229
Další fota: http://zbranicky.blog.cz/0606/roy-p-benavidez
Po druhé byl nasazen do boje v Loc Ninh ve Vietnamu. Časně ráno dne 2. května 1968 monitoroval rádiem dvanáctičlennou průzkumnou hlídku. Tři Zelené barety, jeho kamarádi, a devět příslušníků kmene Montagnard byli vysazeni na kambodžském území v husté džungli západně od Loc Ninh. O nebezpečnosti svého úkolu nemohl nikdo z mužů na palubě helikoptér, jež toho rána hlučně letěly k místu přistání, nevědět. Dobře věděli, že tato oblast, pokládaná za svatyni nepřítele, je ostražitě střežena silnou jednotkou vietnamské armády odhodlané území za každou cenu udržet. Proto téměř ihned po přistání zaútočil na našich dvanáct mužů nepřítel, jehož síla narostla až na jeden prapor, a obklíčil je.
Byla to nešťastná akce. Na vysvobození obklíčení hlídky byly poslány tři další helikoptéry. Prudká střelba z ručních i protiletadlových zbraní, při níž bylo několik členů posádek raněno, však vrtulníky donutila k návratu na základnu. Benavidez, který byl na rádiovém příjmu, uslyšel, jak jeden jeho kamarád volá o pomoc za střelby, jež podle Benavidezových slov „zněla, jako když se praží kukuřice“. Skočil do jedné z přistávajících helikoptér a přihlásil se k dalšímu pokusu o záchranu. Když pak doletěl na místo, viděl, že nikdo z obklíčených není schopen se k místu vhodnému k přistání dostat. Čtyři již byli mrtví, mezi nimi i velitel hlídky. Osm ostatních bylo raněno a neschopno pohybu. S nožem a kufříkem první pomoci vyskočil Roy z helikoptéry vznášející se tři metry nad zemí a běžel šedesát metrů k raněným kamarádům. Než k nim doběhl, byl zasažen do nohy, do obličeje a do hlavy. Zvedl se však a běžel dál.
Když byl u nich, ozbrojil se nepřátelskou puškou a začal raněné ošetřovat. Přemístil je do výhodnějších pozic, rozdělil jim střelivo a požádal o leteckou pomoc. Odpálil kouřové granáty, aby označil místo k naložení raněných a navedl pilota helikoptéry. Přivlekl a naložil čtyři raněné, načež běžel vedle nízko letícího stroje směrem k ostatním a přitom opětoval palbu z ukořistěné zbraně. Tam dostal ostatní raněné i všechny mrtvé s výjimkou velitele na palubu. Když se vracel pro něho a pro tajné dokumenty, které měl u sebe, dostal zásah do žaludku a do zad se mu zaryly střepiny vybuchlého granátu.
Ještě než se mohl vrátit, byl těžce zraněn pilot a stroj se převrátil. Benavidez pomohl raněným opustit hořící vrak a uspořádal je do obranné pozice. Zavolal na pomoc letectvo a dělové čluny, které měly palbou umlčet sílící ostřelování nepřítelem a usnadnit další pokus o únik. Ačkoli byl kriticky raněn, pohyboval se po obranné linii, roznášel vodu a střelivo obráncům, ošetřoval jejich rány a rozdával jim odvahu. Utrpěl několik dalších zranění, ale v boji pokračoval. Celých šest hodin.
Po přistání další záchranné helikoptéry pomohl po jednom nebo po dvou dovnitř raněným. Když šel podruhé, vyběhl za ním nepřátelský voják a udeřil ho pažbou pušky. Bonavidez se otočil, utkal se s ním muž proti muži a zabil ho, načeš s novým zraněním zachránil zbytek svých kamarádů. Když byli poslední z nich zvedáni do vrtulníku, zastřelil při další přestřelce ještě dva vietnamské vojáky a vrátil se pro tajné dokumenty. Potom se ještě stačil vyšplhat do vrtulníku, kde ztratil vědomí a nakonec byl pokládán za mrtvého. Když lékař zatahoval zip jeho černého rubáše, plivl mu Benvidez do obličeje. Nato byl rychle dopraven na operaci do Saigonu, kde začala jeho roční rekonvalescence ze sedmi vážných střelných zranění, dvaceti osmi poranění střepinami a ranách způsobených bodákem na obou rukou.
Roy byl vyznamenán Medailí cti, kterou později okomentoval slovy: „Nemám rád, když mi někdo říká hrdino.“ Benavidez zůstal v armádě až do odchodu na odpočinek v roce 1976. Potom žil ze své penze a odškodného za zranění. Čas trávil besedami ve školách a mezi mladými lidmi, poskytoval rady nepokojným, povzbuzoval je, aby zůstali ve školách a nebrali drogy. V roce 1998 Roy Benavidez zemřel - stále ještě se dvěma střepinami v srdci.
Zdroj: http://www.dreamlife.cz/kam-jsme-k-cert ... ml?id=1229
Další fota: http://zbranicky.blog.cz/0606/roy-p-benavidez
Zajímalo by mě jak se tvářil ten vietnamec když ho chtěl skosit pažbou, 
a on místo spadnout se na něj vrhnul. S tím asi chlapec nepočítal 
