Přidám se k Mirovi a jásám nad probuzením se tohoto vlákna, které jako ortodoxní vyznavač všeho československého sleduji ... Rád bych proto také zareagoval na příspěvek a sdělil některé svoje poznatky a názory.
Hned u úvodního, nepříliš zdařilého, obrázku mne zaujala poznámka
„muj vzor z Modelare Extra”. Zmíněný časopis nemám a proto jsem si „
studijní” materiál upravil z tohoto fragmentu. Chtěl bych tím hlavně autora i ostatní upozornit na to, jak je velice ošidné takovéhle prohlášení pro výsledný efekt. Hezký model, čistě postavený, má z toho titulu ovšem hned několik nedostatků. Zmíněné zástěrky jsou ve skutečnosti delší, použité světlomety si drze dovolím označit přímo až za ohavné
(veliké). Dále, místo notku vidím spíše namontovaný klaxon jako na námětovém snímku v příloze
(může sloužit jako podklad pro stavbu jiné verze). Význam rozpěr mezi tažnými háky mi není zcela jasný a na předloze vidět není, rýč
(lopatu ???) na předloze nevidím a o barevnosti mám také své pochybnosti. A to proč:
V prvních měsících své existence se nově budovaná československá armáda soustředila na základní organizační a materiální záležitosti a zbarvení vojenské techniky příliš neřešila. Vozidla proto zůstávala v barvách svých předchozích uživatelů, tedy zejména v britských a sovětských
(resp. amerických) barvách, trofejní materiál pak v různých variantách německého zbarvení.
Obrněná i neobrněná technika trofejního původu představovala pestrou směs barevných nátěrů a kamufláží, jak bylo u německých vozidel na konci války obvyklé. Přes jednobarevný nátěr „
evropské žluté” až k nejrůznějším kombinacím barev okrové, tmavohnědé a zelené, bylo též možno běžně vidět i vozidla ve starším jednobarevném nátěru tankové šedé.
Celozelený nátěr se nejprve průběžně aplikoval na opravovaná vozidla a teprve později přicházela na řadu vozidla trofejního původu, jejichž většinou vícebarevný nátěr příliš připomínal výzbroj nedávných okupantů. Proto se domnívám, že i když má dotčený pětatřicetinový „
kaďour” hezkou zelenou povrchovku, byl na oblastní přehlídce stále ještě v původním německém nátěru tankově šedé.
A teď ze soudku mé badatelské deformace, kterou jsou poznávací značky, v tomto případě pak evidenční čísla. Nevím, jak autor modelu došel k číselné kombinaci
.316 327., protože na dokladujícím obrázku, použitého za vzor, je evidentně letmým pozorováním patrné, že ev.č. není
šestimístné, ale
pětimístné a rozhodně to poslední trojčíslí není
929 (autorovi popisku v časopisu, který měl rozhodně lepší předlohu k identifikaci, bych doporučil očního lékaře), protože poslední číslice je jasně sedmička a před ní pak z 80%
32 a první tušené dvojčíslí už pak snadno
(podle léta budovaných tabulek) doplním na
36; čili evidenční číslo vzorového vozu je
.36 327.. Modelové provedení tabulek jsem si pak dovolil ztvárnit v ilustrační příloze.
- 36327_a.gif (5.92 KiB) Zobrazeno 7833 krát
- 36327_b.gif (3.79 KiB) Zobrazeno 7839 krát
Jinak ještě jednou díky (i ostatním) za oživení vlákna „
Technika československé armády 1945-1954” a do něj více a houšť československé vojenské techniky. Oživit by rovněž chtělo i paralelní vlákno „
Československá armáda od roku 1945”, aby bylo na co koukat. A na „kaďoura” (bez porovnání se „vzorem”) se jinak kouká hezky ...
Sobi, berte to, prosím, jako umanutou vrtošivost i vrozenou rýpavost důchodce..