Kolegové,
konečně se dostávám ke kratičkému, retro ohlédnutí na naši modelářskou činnost- nás, veteránů, kterou jsem avizoval 8. 12. minulého roku, při prezentaci modelu F-100 D SUPER SABRE „ LITTLE JOHN“. Prostředníkem tohoto ohlédnutí je model, jehož fotografie si právě prohlížíte s nosným problémem, který se týká kovových povrchů US strojů. A již k samotnému modelu. Stavebnici jsem si opatřil ihned po vydání firmou Hasegawa někdy v roce75 či 76 a začal bez váhání se stavbou klasickým způsobem. Na povrch, o který nám tady jde, je pak aplikovaná samolepící fólie LONGPLUS chromového vzhledu, kterou jsem sehnal od jednoho výrobního družstva, zabývající se výrobou různých nálepek na automobily. Hlavním cílem bylo utlumit a přetvořit chromový vzhled fólie na úroveň hliník a leštěný hliník. Vydal jsem se cestou mechanickou a to broušením. Výsledky dlouho nebyly přesvědčivé. Pomohla mi však náhoda. Ze zahraničí jsem sehnal zajímavý prostředek na mytí nádobí- chuchvalec zvláštních vláken prosypaných nějakým modravým abrazivem. A konečně se začaly dít věci. Fólie počala ztrácet chromový vzhled a navíc se současně při broušení jedním směrem vytvářely doslova mikroskopické rýhy, které krásně imitovaly technologii zpracování plechů na skutečných letadlech. Pro ještě větší rozlišení panelů je navíc použit matný lak jako spray na nábytek. S touto první kapitolou jsem celkem mohl být spokojen. Následovala kapitola druhá-nanášení fólie na model. Toto však již popisovat nebudu, protože se domnívám, že tato poměrně složitá a náročná technologie nebude již nikým rozvíjená a dále zdokonalovaná. Přece jen uplynula řada let, ovládáme airbrusch a máme spoustu moderních barev,metalizérů…Bohužel efekt“ broušení“lze zatím dosáhnout jen s pomocí fólie. Osobně, v mém věku, bych si již popisovanou technologii aplikovat netroufl. V současnosti tuto broušenou fólii používám jen na některé detaily modelů a časem bych zde v GALERII mohl nějakou stavbu prezentovat. Závěrem bych poprosil o určitou míru pochopení a jistého vcítění, kdy a v jaké době tento experimentální počin vlastně vznikal. Ono to ostatně platí všeobecně i pro řadu dalších pracovních postupů, které dnes bereme jako samozřejmost. Pochopitelně na modelu, který zde prezentuji, zapracoval zub času. Na stojánku ve vitríně již 40 let útočí slunce, prach, změny teploty….. Okraje některých panelů mírně polevily, obtisky bez jakýchkoliv podpůrných prostředků jsou jak po boji, tehdejší laky bez UV filtrů zežloutly, podobně tak i kabina vyhlášené Hasegawy, také zámek uzavírající obě poloviny trupu již nedrží. Tři poslední fotografie pak demonstrují rozdílnost dvou technologií, tedy, broušená fólie F-86 F, versus stříkaný povrch s filtry, F-100 D. Končím modelářským optimistickým sdělením, že model i po 40 letech vypadá přece jen mnohem lépe, než jeho tvůrce. Přátelé a příznivci, díky za pozornost a příště v GALERII zase na jiné téma.