Ahoj Tome moc moc děkuju že jsi se s Námi o tohle veledílo podělil a věz že s koncem stavby ve mně cosi umřelo , na jednu stranu naprosto demotivační stavba , tedy myslím pro nás obyčejné lepiče , na stranu druhou naprosto fanoooozní a ojedinělá stavba která by zasloužila samostatnou knihu a hlavně sjezdit všechny soutěže světa a všude by musela dostat nejvyšší ocenění... za mně a myslím že nejen za mně ,, BRAVO PANE MISTR ,, myslím že teď už svět modelařiny nebude stejný ale rozpadl se na dvě epochy - Před Tomem a Po Tomovi.......
"Na počátku bylo slovo boží a pár svařenejch trubek,a to ostatní je sranda kámo"
Bobanski píše:...na to bych neměl ani nervy, ani um
Ono to opravdu nebylo o umu, ale o nervech. Tenhle model je typický příklad, toho, že je potřeba to hlavně odsedět a vydržet to. Udělal jsem si tady rekord, když jsem některé díly přilepoval i 30x (pak, kde je ta šikovnost ). Jak už jsem několikrát řekl, modelařina není o šikovnosti, ale o hlavě - vymyslet jak na to (čím je člověk větší lempl, tím víc musí přemýšlet, jak to obejít) a potom přežít stavbu a nezbláznit se z toho.
Nervy ještě budou. Při každé manipulaci s věží mám strach, že něco ulomím. Už aby to bylo zkompletované na podložce a pod poklopem.
Sice jsem slíbil, že už žádné foto, ale jednu fotku z povrchovky sem dám. Není to ani tak o tom, vytvořit kamufláž, jako to vůbec nějak nabarvit a příliš to nezničit, Zatím mi jenom jednou spadla věž, naštěstí jsem ji chytil ještě na stole a ne až na zemi, takže olámané věci šlo přilepit. Je to celkem dobrodružství - jenom na návěs jsem spotřeboval celou plechovku Humbrolky, stříkal jsem to snad hodinu (90% barvy šlo mimo a pistoli bych potřeboval tak asi čtvrtinovou a bez hadice abych se dostal všude, kde bylo potřeba) a další dvě se pokoušel dostat štětcem tam, kam nezastříkla barva.