Výsadkáři 500. a 600. FJB W-SS
Napsal: 28 srp 2009, 07:16No pokud nebude vadit že se nejedná o dobové barevné záběry, ale o záběry z našich akcí, samozřejmě ne nicneříkající ale takové aby byly vhodné pro figurkáře. Myslím tím spíše ohybem končetin a tvary oblečení při různých pózách než ideálním pozadím. Pokusil bych se sem vložit několik fotek výsadkářů 500., později 600. FJB W-SS tak aby odpovídali letům 1943 až 1945. Jednotka prošla výcvikem na Benešovsku a působila v Jugoslávii, Litvě, Maďarsku, Polsku, Německu a Belgii.
Vybavení, výstroj a výzbroj je částečně originální, z části repliky. U maskovacích oděvů se jedná o repliky.
Detaily většiny věcí mohu nafotit.
Historie a vznik jednotky
500. Prapor parašutistů Waffen – SS byl výsledkem snahy Waffen –SS o vlastní výsadkovou jednotku. Prvním pokusem o zformování výsadkové jednotky byl výcvik 30 mužů SS-standarte „Germania“ ve výcvikové centru I. praporu pluku „General Göring“ ve Stendalu v roce 1937. Výcvik v tomto středisku probíhal od léta 1937 až do března 1938. Po začlenění pluku „General Göring“ do 1. pluku výsadkářů Luftwaffe byl výcvik ukončen. Stalo se tak na naléhání velícího štábu Luftwaffe, které vidělo v této snaze omezení svých pravomocí.
K založení jednotky došlo rozkazem 9. srpna 1943 kdy byl velitelem praporu zároveň jmenován SS-Sturmbannführer Herbert Gilhofer. K faktickému založení jednotky došlo ve Škole protipartizánského boje Waffen-SS v Chlumu
ve středních Čechách, zdejší škola spadala pod cvičiště Waffen-SS Böhmen na Neveklovsku. Již od počátku se počítalo s nasazením jednotky v prostoru
jihovýchodní Evropy. Zde v Chlumu byla jednotka zformována a prošla bojovým
výcvikem, zatím bez parakurzů. Výcvik zde trval do konce listopadu 1943.
Celkem se zde sešlo 1060 důstojníků, poddůstojníků a členů mužstva. Ve všech
případech se jednalo o dobrovolníky s minimálně roční zkušeností v bojích.
Asi 160 mužů přišlo od trestných praporů Waffen-SS, zejména od Trestného praporu Gdaňsk a kteří se měli svou činností u praporu očistit od svých provinění.
Jednalo se o muže odsouzené pro opilství, neuposlechnutí rozkazu a podobná provinění. Zbylí důstojníci a většina poddůstojníků přišla zejména z divizí
„Das Reich“, „Leibstandarte AH“, mužstvo převážně od náhradních jednotek a zotavovacích středisek. V naprosté většině se jednalo o rekonvalescenty po lehkých zraněních nebo nemocech. Menší množství příslušníků jednotky přišlo od jednotek „Brandenburg“ v těchto případech se jednalo převážně o muže kteří hovořili některým z jazyků používaných v oblasti budoucího nasazení a kteří byli převedeni do stavu Waffen-SS.
Organizační schéma 500. Praporu výsadkářů Waffen-SS
500. Prapor výsadkářů Waffen-SS se skládal k 1. prosinci 1943 z 1140 důstojníků, poddůstojníků a vojáků.
Z toho 267 příslušníků štábní roty (Stab/500.W-SS FJB) která se skládala :
- spojovací čety ………………….……42 mužů
- průzkumného družstva………….……66 mužů
- oddílu motospojek……………………30
- čety údržby padáků…………………...31
- zdravotnické čety……………………..7
- oddílu polních četníků………………...30
- strážní čety…………………………….61
Dále z 873 příslušníků výsadkových rot :
- I. Fall.Jager/500.W-SS FJB…………………….164 mužů
- spojovací četa……………………………14
- zdravotní četa……………………………18
- 1. četa
- 3 družstva střelců……………………3 x 10 mužů
- 1 minometné družstvo………………14
- 2. četa………………………………………44
- 3. četa………………………………………44
- II. Fall.Jager/500.W-SS FJB……………………..164
- III. Fall.Jager/500.W-SS FJB…………………….164
- IV. Fall.Schwere/500.W-SS FJB…………………200
- spojovací četa………………………………44
- 10. kulometná četa…………………………38
- 11. plamenometná četa……………………..28
- 12. minometná četa…………………………34
- 13. četa protitankových kanonů…………….56
A dále celkem 181 mužů roty týlového zabezpečení.
Organizační schéma se opakovalo v každé rotě a četě symetricky.
Střelecké družstvo vždy tvořil velitel, kulometčík a osm střelců, z nichž jeden sloužil jako pomocník kulometčíka.
V automobilovém parku jednotky se nacházela :
- 2 osobní vozidla
- 1 štábní autobus na podvozku Praga
- 8 motocyklů
- 12 motocyklů se sajdkárou
- 95 nákladních vozů
- 3 sanitní vozy
Ve výzbroji se nacházeli následující zbraně :
- 1130 pistolí různých typů
- 331 samopal typů MP 28 (zatím doloženo během výcviku), 38, 40, Beretta model 38/42
- 589 karabin systému Mauser typů K98 a vz.24
- 27 lehkých kulometů typů MG 34 a 42 a vz. 26 ve výzbroji střeleckých rot
- 4 těžké kulomety (buď typu MG 42 nebo vz. 37)
- 8 plamenometů
- 18 minometů ráže 82 mm ve výzbroji střeleckých rot
- 4 minomety ráže 120 mm
- 4 protitankové kanony ráže 75 mm typ Pak 40
Pro operaci Tah koněm došlo k nahrazení kanonů Pak 40, pro možnost letecké dopravy, bezzákluzovými kanony stejné ráže typu LG 40.
Na fotografiích vydávaných za příslušníky 500. praporu dostupných na internetu jsou i útočné pušky FG 42. Nicméně se mi nepovedlo žádnou dohledat na fotografii jednoznačně určitelné.
Výcvik
6. 9. 1943 – 18.3. 1944
K založení jednotky došlo rozkazem 9. srpna 1943 kdy byl velitelem praporu zároveň jmenován SS-Sturmbannführer Herbert Gilhofer. K faktickému založení jednotky došlo 6. září 1943 ve Škole protipartizánského boje Waffen-SS v Chlumu ve středních Čechách, zdejší škola spadala pod cvičiště Waffen-SS Böhmen na Neveklovsku. Zde v Chlumu byla jednotka zformována a prošla bojovým výcvikem. Výcvik zde trval do konce listopadu 1943.
Žádná část jednotky neprodělala výsadkový výcvik v žádné výsadkové škole na území Protektorátu, kde se ani žádná nenacházela, ani na území Říše.
Praktická činnost jednotlivých složek probíhala na vojenském cvičišti
Waffen-SS Böhmen, kde byly prostory vyčleněné pro jednotlivé druhy zbraní.
Během výcviku se uskutečnila rotace jednotlivých rot i v horském terénu Krkonoš.
Jednotliví vojáci byli učeni a cvičeni tak aby zvládali zastoupit svého nejbližšího nadřízeného pro případ jeho vyřazení z boje. Speciálními kurzy prošli i všechny odbornosti z řad mužstva tj. spojaři, kulometčíci, zdravotníci a další. Důstojníci a poddůstojníci vyšších hodností navíc prošli výcvikem v radiospojení.
Koncem listopadu 1943 byla jednotka převelena do Srbska na základnu ve městě Maturuška-Banja a od 3. prosince měla zahájit výsadkářský výcvik ve Fallschirmspringerschule III v Kraljevu. Zde se k jednotce, konkrétně k její zdravotnické četě, přidali i tři Helferinn s výcvikem zdravotnic, které měli být posílením týlové části během výcviku jednotky. Kde 1., 2., a 3. rota prodělali výsadkářský výcvik. U stejné jednotky prošli výcvikem i štábní rota a 4. rota těžkých zbraní se zaměřením na vysazení pomocí kluzáků.
K výsadkářskému výcviku byly používány padáky typu RZ-20 a seskoky probíhali z letounů Ju-52/3m a He-111. Kluzákový výcvik probíhal na kluzácích DFS 230 a Go 242, kluzáky byli vlekány letouny Ju-52/3m, He-111 a B-534.
Až do zahájení výsadkářského výcviku sestávala výstroj vojáků z klasických polních uniforem Waffen-SS. Před zahájením výsadkářského výcviku prapor nafasoval ze skladů Luftwaffe kalhoty, seskokové blůzy a přilby používané parašutisty letectva. Většina mužů praporu z obdržených výstrojních součástek v průběhu prvních pár dní odstranila insignie Luftwaffe.
K ukončení výcviku došlo 8. února 1944.
Velitelé praporu a rot
Za celou dobu fungování praporu se u jeho velení vystřídala čtveřice důstojníků. První byl pověřen zformováním praporu a vedl ho do prvních bojů. Druhý šel s praporem do jeho nejslavnějšího boje, třetí velitel praporu velel v období jeho nasazení jako „hasičského“ sboru, kdy byl prapor nasazován na místa bojové linie s nedostatečným pokrytím vlastním vojskem a zadržovacích bojů na Odře. Poslední byl původně velitelem první roty a pod jeho velení byla jednotka shromážděna po té co z ní během bojů pod Berlínem zbylo jen o něco víc mužů než právě jedna rota.
SS-Sturmbannführer Herbert Gilhofer
První velitel 500. FJB W-SS, září 1943 až duben 1944.
* 31. 8. 1910
† ?
SS-Nr. 19 639
Před přidělením k 500. FJB W-SS prošel následujícími jednotkami :
SS-Totenkopf Verbände
II./SS-Standarte „Deutschland“
11. SS-Reiterstandarte ve Schwerinu
1. SS-Infanterie brigádě
Po svém odvelení velel 10. SS-Panzer Division „Frundsberg“
SS-Hauptsturmführer Kurt Rybka
Druhý velitel 500. FJB W-SS, duben 1944 až květen 1944.
* 17. 6. 1917
† 18. 8. 1957
SS-Nr. ?
Narozen v Darmstadtu v Německu jako syn rakouského Čecha a Německé matky. Během operace Tah Koněm těžce zraněn. Po vyléčení působil jako velitel náhradního tělesa, do bojů již nezasáhl. Zemřel ve 40 letech na následky špatně léčených zranění z Drvaru.
Před přidělením k 500. FJB W-SS prošel následujícími jednotkami :
SS-Totenkopf Kradschützen ersatz Kompanie
SS-Kampfgruppe „Nord“
6. SS-Gebirgs Division „Nord“
Po částečném vyléčení ze zranění utrpěných v Drvaru byl pověřen velením
SS-Panzer Grenadier Ausbildungs und Ersatz Bataillon 35 v Konitz, jednalo se o rekonvalescentní a doplňovací jednotku.
SS-Hauptsturmführer Siegfried Milius
Třetí velitel 500. FJB W-SS a následně 600. FJB W-SS,
květen 1944 až duben 1945.
* 10. 6. 1919
† ?
SS-Nr. ?
Před přidělením k 500. FJB W-SS prošel následujícími jednotkami :
4. (MG)/Infanterie Regiment 6
SS-Standarte „Germania“
3. SS-Panzer Division „Totenkopf“
SS-Panzer Grenadier Ausbildungs und Ersatz Bataillon 3 (po zranění)
Schiessschule für Panzertruppen v Puttlitz (posluchač kursu)
Panzertruppenschulle v Krampnitz (posluchač kursu)
SS-Obersturmführer Leifheit
Od založení praporu velitel I. Fall.Jager/500. FJB W-SS
Duben až květen 1945 jako velitel 600. FJB W-SS.
SS- Obersturmführer Scheu
Od založení praporu velitel II. Fall.Jager/500. FJB W-SS
SS- Obersturmführer Marcus
Od založení praporu velitel III. Fall.Jager/500. FJB W-SS
SS- Obersturmführer Droste
Od založení praporu velitel IV. Fall.Schwere/500. FJB W-SS
Bojové akce v prostoru Jugoslávie
500. Prapor parašutistů Waffen-SS byl přednostně určen k nasazení na území okupované Jugoslávie a zbytku balkánských zemí, to jest k bojům proti jednotkám zdejších hnutí odporu. Prapor měl dále sloužit jako pohotovostní jednotka k použití ve zvláštních operacích po celé okupované Evropě.
Operace „Margarethe“
19. 3. – 5. 4. 1944
Po italské kapitulaci došel štáb německé armády k rozhodnutí připravit plány pro zabezpečení týlových prostor na územích svých spojenců pro případ že by se tito rozhodli k vyjednávání o separátní kapitulaci se Spojenci.
Tyto plány byly označeny jako operace Margarethe, pro každou z možných zemí existoval zvláštní plán označený římskou číslicí.
Operace „Mainbaum“
26. 4. – 10. 5. 1944
Operace Mainbaum byla zaměřena na obklíčení a zničení III. Partizánského sboru NOVJ jehož boky odkryl ústup II. partyzánského sboru, před ofenzivou vedenou silami 7. SS Division „Princ Eugen“, směrem do Kosova. Jugoslávská III. Sbor se tak ocitl v sevření německých sil a zůstal odříznut na levém břehu řeky Driny ve východní Bosně, bez možnosti překročení řekyOperace selhala poté co se II. sbor NOVJ během svého ústupu obrátil a zaútočil do týlu Pomocného vojenského sboru „Sudost“ který nápor nevydržel a umožnil tak odchod obou partizánských sborů do relativního bezpečí Kosovského a Černohorského vnitrozemí
Operace „Rösselsprung“
25. 5. – 10. 6. 1944
Již během bojů s II. a III. Sborem NOVJ se německé velení počínaje samotným Hitlerem začalo zaobírat likvidací osoby nejvyššího velitele partyzánů Josefa Broze, známějšího pod jménem Tito. Hitler viděl v jeho osobě to jediné co drží partizánské síly pohromadě a předpokládal že pokud by se ho povedlo zajmout nebo zlikvidovat partyzánské síly se následně rozpadnou. Podle toho jak vypadala politická scény na území okupované Jugoslávie a loutkového státu Chorvatska, je jeho předpoklad pravděpodobně správný.
Po operaci Mainbaum byla partizánská armáda značně oslabena a rozptýlena po celém území Jugoslávie. Během předjarních a jarních bojů přišla celkem asi o 12 000 mužů a značnou část těžké výzbroje, nicméně její celková síla byla asi 370 000 bojovníků. Celé toto uskupení na sebe vázalo 700 000 Německých a Italských vojáků a Srbských četniků.
Na přímý Hitlerův rozkaz začal štáb německé armády „Sudost“ plánovat operaci nazvanou „Rösselsprung“, neboli tah koněm
Operace Rösselsprüng proběhla ve dnech 25. Května až 6. Června 1944, byla zaměřena na likvidaci velení Jugoslávských komunistických partyzánů a zajetí nebo faktickou likvidaci jejich velitele Josifa Broze, řečeného Tito a členů jeho štábu. A byla součástí poslední ofenzivy vojsk Osy proti Jugoslávským partyzánům a jejich možnostem spojení s postupující rudou armádou. Po posledních válečných událostech na tomto bojišti se Jugoslávské velitelství nacházelo v Drvaru v Bosně a Hercegovině, nedaleko Bosenského Petrovače.
Síly 500. FJB W-SS včetně posilových částí z 1. výsadkového pluku Luftwaffe, speciální četa z divize Brandenburg, jednotky Četniků a speciálního oddíl u Zawadil byla rozdělena na následující seskupení:
1. vlnu sestávající z 340 parašutistů a 340 mužů vysazených kluzáky
2. vlnu sestávající z 220 parašutistů a
3. posilovou vlnu které měla být nasazena v případě nouze a kterou tvořilo 180 výsadkářů
Síly parašutistů z první vlny byly rozděleny na následující bojové skupiny:
60 mužů zabezpečujících štáb praporu
„Blau“ o síle 100 mužů
„Grun“ o 95 mužích
„Rot“ o celkové síle 85 mužů
Bojová síla kluzákového výsadku byla rozdělena na následující skupiny :
„Panther“
s úkolem obsadit štáb partyzánů a zajmout či likvidovat Tita, tvořenou celkem 110 výsadkáři.
„Greifer“
pověřenou zajetím britské vojenské mise, tvořenou 40 výsadkáři.
„Beiser“
pomocnou jednotkou tvořící zálohu pro jednotku „Greifer“, o síle 20 mužů.
„Stürmer“
s úkolem zničit sovětskou vojenskou misi, tvořený 50 výsadkáři.
„Brecher“
jehož úkolem byla likvidace americké vojenské mise, tvořený 50 výsadkáři.
„Draufgänger“
pověřený obsazením vysílacího střediska a zajištěním písemných materiálů zde nalezených, tvořený 70 muži.
Další vlny výsadkářů měli mít po svém vysazení přiděleny konkrétní úkoly podle potřeby na místě.
Celá operace „Rösselsprüng“ neproběhla podle očekávání německého štábu. Hlavní příčinou bylo podcenění partyzánských sil a nedostatečné utajení cílů operace. Podle německých zpravodajů mělo v oblasti působit zhruba 8500 jugoslávských partyzánů, nakonec se ukázalo že v okolí Drvaru je skoro 17 000 partyzánů a jejich sympatizantů. Vlastní síly se proto ukázali jako nedostatečné a i přes nasazení několik elitních jednotek přinesla operace více ztrát než zisků. Během bojů v Drvaru bylo prakticky celé město zničeno, zahynulo přes 80 civilistů, jak při bombardování tak po té co se zapojili do bojů na straně partyzánů. Německé armádě se povedlo zajmout několik členů britské vojenské mise, kompletní americkou misi tvořenou však převážně korespondenty některých spojeneckých novin a časopisů, mimo jiné i korespondenta časopisu Life. Nedošlo k zajetí žádného významného důstojníka ze strany NOVJ natož k dosažení cíle operace zajetí nebo likvidaci maršála Tita. Jediným kladným výsledkem operace bylo zastavení činnosti partyzánského štábu na asi 14 dní.
Celkové ztráty výsadkového praporu a jeho protivníků během operace :
500. FJB W-SS a jemu podřízené jednotky
213 zabitých, 57 pohřešovaných, 881 raněných
NOVJ
1916 zabitých, 1402 nezvěstných, 161 zajatých, 35 dezertérů, 33 zadržených
V tomto počtu nejsou započítáni příslušníci britské a americké vojenské mise, zajatí v Drvar, ani ztráty způsobené partyzánským silám během operací pozemních sil.
K 29. 6. 1944 byl stav praporu následující:
15 důstojníků, 81 poddůstojníků, 196 vojáků
Nasazení v Pobaltí, během ofenzivy Bagration
11. 7. – 15. 9. 1944
Operace „Panzerfaust“ obsazení Budapešti
15. 10. – 1. 11. 1944
Reorganizace praporu, vznik 600. FJB W-SS
11. 1944
Operace „Greif“, bitva v Ardenách
16. 12. 1944 – 15. 1. 1945
Opěrný bod Schwedt, Odra
1. 2. – 2. 3. 1945
Opěrný bod Zehden, Odra
5. 3. – 28. 3. 1945
Opěrný bod Eberswalde, Odra
18. 4. – 25. 4. 1945
Poslední bitvy v Meklenbursku
26. 4. – 8. 5. 1945
(jedná se o výtah z připravované brožury)
Vybavení, výstroj a výzbroj je částečně originální, z části repliky. U maskovacích oděvů se jedná o repliky.
Detaily většiny věcí mohu nafotit.
Historie a vznik jednotky
500. Prapor parašutistů Waffen – SS byl výsledkem snahy Waffen –SS o vlastní výsadkovou jednotku. Prvním pokusem o zformování výsadkové jednotky byl výcvik 30 mužů SS-standarte „Germania“ ve výcvikové centru I. praporu pluku „General Göring“ ve Stendalu v roce 1937. Výcvik v tomto středisku probíhal od léta 1937 až do března 1938. Po začlenění pluku „General Göring“ do 1. pluku výsadkářů Luftwaffe byl výcvik ukončen. Stalo se tak na naléhání velícího štábu Luftwaffe, které vidělo v této snaze omezení svých pravomocí.
K založení jednotky došlo rozkazem 9. srpna 1943 kdy byl velitelem praporu zároveň jmenován SS-Sturmbannführer Herbert Gilhofer. K faktickému založení jednotky došlo ve Škole protipartizánského boje Waffen-SS v Chlumu
ve středních Čechách, zdejší škola spadala pod cvičiště Waffen-SS Böhmen na Neveklovsku. Již od počátku se počítalo s nasazením jednotky v prostoru
jihovýchodní Evropy. Zde v Chlumu byla jednotka zformována a prošla bojovým
výcvikem, zatím bez parakurzů. Výcvik zde trval do konce listopadu 1943.
Celkem se zde sešlo 1060 důstojníků, poddůstojníků a členů mužstva. Ve všech
případech se jednalo o dobrovolníky s minimálně roční zkušeností v bojích.
Asi 160 mužů přišlo od trestných praporů Waffen-SS, zejména od Trestného praporu Gdaňsk a kteří se měli svou činností u praporu očistit od svých provinění.
Jednalo se o muže odsouzené pro opilství, neuposlechnutí rozkazu a podobná provinění. Zbylí důstojníci a většina poddůstojníků přišla zejména z divizí
„Das Reich“, „Leibstandarte AH“, mužstvo převážně od náhradních jednotek a zotavovacích středisek. V naprosté většině se jednalo o rekonvalescenty po lehkých zraněních nebo nemocech. Menší množství příslušníků jednotky přišlo od jednotek „Brandenburg“ v těchto případech se jednalo převážně o muže kteří hovořili některým z jazyků používaných v oblasti budoucího nasazení a kteří byli převedeni do stavu Waffen-SS.
Organizační schéma 500. Praporu výsadkářů Waffen-SS
500. Prapor výsadkářů Waffen-SS se skládal k 1. prosinci 1943 z 1140 důstojníků, poddůstojníků a vojáků.
Z toho 267 příslušníků štábní roty (Stab/500.W-SS FJB) která se skládala :
- spojovací čety ………………….……42 mužů
- průzkumného družstva………….……66 mužů
- oddílu motospojek……………………30
- čety údržby padáků…………………...31
- zdravotnické čety……………………..7
- oddílu polních četníků………………...30
- strážní čety…………………………….61
Dále z 873 příslušníků výsadkových rot :
- I. Fall.Jager/500.W-SS FJB…………………….164 mužů
- spojovací četa……………………………14
- zdravotní četa……………………………18
- 1. četa
- 3 družstva střelců……………………3 x 10 mužů
- 1 minometné družstvo………………14
- 2. četa………………………………………44
- 3. četa………………………………………44
- II. Fall.Jager/500.W-SS FJB……………………..164
- III. Fall.Jager/500.W-SS FJB…………………….164
- IV. Fall.Schwere/500.W-SS FJB…………………200
- spojovací četa………………………………44
- 10. kulometná četa…………………………38
- 11. plamenometná četa……………………..28
- 12. minometná četa…………………………34
- 13. četa protitankových kanonů…………….56
A dále celkem 181 mužů roty týlového zabezpečení.
Organizační schéma se opakovalo v každé rotě a četě symetricky.
Střelecké družstvo vždy tvořil velitel, kulometčík a osm střelců, z nichž jeden sloužil jako pomocník kulometčíka.
V automobilovém parku jednotky se nacházela :
- 2 osobní vozidla
- 1 štábní autobus na podvozku Praga
- 8 motocyklů
- 12 motocyklů se sajdkárou
- 95 nákladních vozů
- 3 sanitní vozy
Ve výzbroji se nacházeli následující zbraně :
- 1130 pistolí různých typů
- 331 samopal typů MP 28 (zatím doloženo během výcviku), 38, 40, Beretta model 38/42
- 589 karabin systému Mauser typů K98 a vz.24
- 27 lehkých kulometů typů MG 34 a 42 a vz. 26 ve výzbroji střeleckých rot
- 4 těžké kulomety (buď typu MG 42 nebo vz. 37)
- 8 plamenometů
- 18 minometů ráže 82 mm ve výzbroji střeleckých rot
- 4 minomety ráže 120 mm
- 4 protitankové kanony ráže 75 mm typ Pak 40
Pro operaci Tah koněm došlo k nahrazení kanonů Pak 40, pro možnost letecké dopravy, bezzákluzovými kanony stejné ráže typu LG 40.
Na fotografiích vydávaných za příslušníky 500. praporu dostupných na internetu jsou i útočné pušky FG 42. Nicméně se mi nepovedlo žádnou dohledat na fotografii jednoznačně určitelné.
Výcvik
6. 9. 1943 – 18.3. 1944
K založení jednotky došlo rozkazem 9. srpna 1943 kdy byl velitelem praporu zároveň jmenován SS-Sturmbannführer Herbert Gilhofer. K faktickému založení jednotky došlo 6. září 1943 ve Škole protipartizánského boje Waffen-SS v Chlumu ve středních Čechách, zdejší škola spadala pod cvičiště Waffen-SS Böhmen na Neveklovsku. Zde v Chlumu byla jednotka zformována a prošla bojovým výcvikem. Výcvik zde trval do konce listopadu 1943.
Žádná část jednotky neprodělala výsadkový výcvik v žádné výsadkové škole na území Protektorátu, kde se ani žádná nenacházela, ani na území Říše.
Praktická činnost jednotlivých složek probíhala na vojenském cvičišti
Waffen-SS Böhmen, kde byly prostory vyčleněné pro jednotlivé druhy zbraní.
Během výcviku se uskutečnila rotace jednotlivých rot i v horském terénu Krkonoš.
Jednotliví vojáci byli učeni a cvičeni tak aby zvládali zastoupit svého nejbližšího nadřízeného pro případ jeho vyřazení z boje. Speciálními kurzy prošli i všechny odbornosti z řad mužstva tj. spojaři, kulometčíci, zdravotníci a další. Důstojníci a poddůstojníci vyšších hodností navíc prošli výcvikem v radiospojení.
Koncem listopadu 1943 byla jednotka převelena do Srbska na základnu ve městě Maturuška-Banja a od 3. prosince měla zahájit výsadkářský výcvik ve Fallschirmspringerschule III v Kraljevu. Zde se k jednotce, konkrétně k její zdravotnické četě, přidali i tři Helferinn s výcvikem zdravotnic, které měli být posílením týlové části během výcviku jednotky. Kde 1., 2., a 3. rota prodělali výsadkářský výcvik. U stejné jednotky prošli výcvikem i štábní rota a 4. rota těžkých zbraní se zaměřením na vysazení pomocí kluzáků.
K výsadkářskému výcviku byly používány padáky typu RZ-20 a seskoky probíhali z letounů Ju-52/3m a He-111. Kluzákový výcvik probíhal na kluzácích DFS 230 a Go 242, kluzáky byli vlekány letouny Ju-52/3m, He-111 a B-534.
Až do zahájení výsadkářského výcviku sestávala výstroj vojáků z klasických polních uniforem Waffen-SS. Před zahájením výsadkářského výcviku prapor nafasoval ze skladů Luftwaffe kalhoty, seskokové blůzy a přilby používané parašutisty letectva. Většina mužů praporu z obdržených výstrojních součástek v průběhu prvních pár dní odstranila insignie Luftwaffe.
K ukončení výcviku došlo 8. února 1944.
Velitelé praporu a rot
Za celou dobu fungování praporu se u jeho velení vystřídala čtveřice důstojníků. První byl pověřen zformováním praporu a vedl ho do prvních bojů. Druhý šel s praporem do jeho nejslavnějšího boje, třetí velitel praporu velel v období jeho nasazení jako „hasičského“ sboru, kdy byl prapor nasazován na místa bojové linie s nedostatečným pokrytím vlastním vojskem a zadržovacích bojů na Odře. Poslední byl původně velitelem první roty a pod jeho velení byla jednotka shromážděna po té co z ní během bojů pod Berlínem zbylo jen o něco víc mužů než právě jedna rota.
SS-Sturmbannführer Herbert Gilhofer
První velitel 500. FJB W-SS, září 1943 až duben 1944.
* 31. 8. 1910
† ?
SS-Nr. 19 639
Před přidělením k 500. FJB W-SS prošel následujícími jednotkami :
SS-Totenkopf Verbände
II./SS-Standarte „Deutschland“
11. SS-Reiterstandarte ve Schwerinu
1. SS-Infanterie brigádě
Po svém odvelení velel 10. SS-Panzer Division „Frundsberg“
SS-Hauptsturmführer Kurt Rybka
Druhý velitel 500. FJB W-SS, duben 1944 až květen 1944.
* 17. 6. 1917
† 18. 8. 1957
SS-Nr. ?
Narozen v Darmstadtu v Německu jako syn rakouského Čecha a Německé matky. Během operace Tah Koněm těžce zraněn. Po vyléčení působil jako velitel náhradního tělesa, do bojů již nezasáhl. Zemřel ve 40 letech na následky špatně léčených zranění z Drvaru.
Před přidělením k 500. FJB W-SS prošel následujícími jednotkami :
SS-Totenkopf Kradschützen ersatz Kompanie
SS-Kampfgruppe „Nord“
6. SS-Gebirgs Division „Nord“
Po částečném vyléčení ze zranění utrpěných v Drvaru byl pověřen velením
SS-Panzer Grenadier Ausbildungs und Ersatz Bataillon 35 v Konitz, jednalo se o rekonvalescentní a doplňovací jednotku.
SS-Hauptsturmführer Siegfried Milius
Třetí velitel 500. FJB W-SS a následně 600. FJB W-SS,
květen 1944 až duben 1945.
* 10. 6. 1919
† ?
SS-Nr. ?
Před přidělením k 500. FJB W-SS prošel následujícími jednotkami :
4. (MG)/Infanterie Regiment 6
SS-Standarte „Germania“
3. SS-Panzer Division „Totenkopf“
SS-Panzer Grenadier Ausbildungs und Ersatz Bataillon 3 (po zranění)
Schiessschule für Panzertruppen v Puttlitz (posluchač kursu)
Panzertruppenschulle v Krampnitz (posluchač kursu)
SS-Obersturmführer Leifheit
Od založení praporu velitel I. Fall.Jager/500. FJB W-SS
Duben až květen 1945 jako velitel 600. FJB W-SS.
SS- Obersturmführer Scheu
Od založení praporu velitel II. Fall.Jager/500. FJB W-SS
SS- Obersturmführer Marcus
Od založení praporu velitel III. Fall.Jager/500. FJB W-SS
SS- Obersturmführer Droste
Od založení praporu velitel IV. Fall.Schwere/500. FJB W-SS
Bojové akce v prostoru Jugoslávie
500. Prapor parašutistů Waffen-SS byl přednostně určen k nasazení na území okupované Jugoslávie a zbytku balkánských zemí, to jest k bojům proti jednotkám zdejších hnutí odporu. Prapor měl dále sloužit jako pohotovostní jednotka k použití ve zvláštních operacích po celé okupované Evropě.
Operace „Margarethe“
19. 3. – 5. 4. 1944
Po italské kapitulaci došel štáb německé armády k rozhodnutí připravit plány pro zabezpečení týlových prostor na územích svých spojenců pro případ že by se tito rozhodli k vyjednávání o separátní kapitulaci se Spojenci.
Tyto plány byly označeny jako operace Margarethe, pro každou z možných zemí existoval zvláštní plán označený římskou číslicí.
Operace „Mainbaum“
26. 4. – 10. 5. 1944
Operace Mainbaum byla zaměřena na obklíčení a zničení III. Partizánského sboru NOVJ jehož boky odkryl ústup II. partyzánského sboru, před ofenzivou vedenou silami 7. SS Division „Princ Eugen“, směrem do Kosova. Jugoslávská III. Sbor se tak ocitl v sevření německých sil a zůstal odříznut na levém břehu řeky Driny ve východní Bosně, bez možnosti překročení řekyOperace selhala poté co se II. sbor NOVJ během svého ústupu obrátil a zaútočil do týlu Pomocného vojenského sboru „Sudost“ který nápor nevydržel a umožnil tak odchod obou partizánských sborů do relativního bezpečí Kosovského a Černohorského vnitrozemí
Operace „Rösselsprung“
25. 5. – 10. 6. 1944
Již během bojů s II. a III. Sborem NOVJ se německé velení počínaje samotným Hitlerem začalo zaobírat likvidací osoby nejvyššího velitele partyzánů Josefa Broze, známějšího pod jménem Tito. Hitler viděl v jeho osobě to jediné co drží partizánské síly pohromadě a předpokládal že pokud by se ho povedlo zajmout nebo zlikvidovat partyzánské síly se následně rozpadnou. Podle toho jak vypadala politická scény na území okupované Jugoslávie a loutkového státu Chorvatska, je jeho předpoklad pravděpodobně správný.
Po operaci Mainbaum byla partizánská armáda značně oslabena a rozptýlena po celém území Jugoslávie. Během předjarních a jarních bojů přišla celkem asi o 12 000 mužů a značnou část těžké výzbroje, nicméně její celková síla byla asi 370 000 bojovníků. Celé toto uskupení na sebe vázalo 700 000 Německých a Italských vojáků a Srbských četniků.
Na přímý Hitlerův rozkaz začal štáb německé armády „Sudost“ plánovat operaci nazvanou „Rösselsprung“, neboli tah koněm
Operace Rösselsprüng proběhla ve dnech 25. Května až 6. Června 1944, byla zaměřena na likvidaci velení Jugoslávských komunistických partyzánů a zajetí nebo faktickou likvidaci jejich velitele Josifa Broze, řečeného Tito a členů jeho štábu. A byla součástí poslední ofenzivy vojsk Osy proti Jugoslávským partyzánům a jejich možnostem spojení s postupující rudou armádou. Po posledních válečných událostech na tomto bojišti se Jugoslávské velitelství nacházelo v Drvaru v Bosně a Hercegovině, nedaleko Bosenského Petrovače.
Síly 500. FJB W-SS včetně posilových částí z 1. výsadkového pluku Luftwaffe, speciální četa z divize Brandenburg, jednotky Četniků a speciálního oddíl u Zawadil byla rozdělena na následující seskupení:
1. vlnu sestávající z 340 parašutistů a 340 mužů vysazených kluzáky
2. vlnu sestávající z 220 parašutistů a
3. posilovou vlnu které měla být nasazena v případě nouze a kterou tvořilo 180 výsadkářů
Síly parašutistů z první vlny byly rozděleny na následující bojové skupiny:
60 mužů zabezpečujících štáb praporu
„Blau“ o síle 100 mužů
„Grun“ o 95 mužích
„Rot“ o celkové síle 85 mužů
Bojová síla kluzákového výsadku byla rozdělena na následující skupiny :
„Panther“
s úkolem obsadit štáb partyzánů a zajmout či likvidovat Tita, tvořenou celkem 110 výsadkáři.
„Greifer“
pověřenou zajetím britské vojenské mise, tvořenou 40 výsadkáři.
„Beiser“
pomocnou jednotkou tvořící zálohu pro jednotku „Greifer“, o síle 20 mužů.
„Stürmer“
s úkolem zničit sovětskou vojenskou misi, tvořený 50 výsadkáři.
„Brecher“
jehož úkolem byla likvidace americké vojenské mise, tvořený 50 výsadkáři.
„Draufgänger“
pověřený obsazením vysílacího střediska a zajištěním písemných materiálů zde nalezených, tvořený 70 muži.
Další vlny výsadkářů měli mít po svém vysazení přiděleny konkrétní úkoly podle potřeby na místě.
Celá operace „Rösselsprüng“ neproběhla podle očekávání německého štábu. Hlavní příčinou bylo podcenění partyzánských sil a nedostatečné utajení cílů operace. Podle německých zpravodajů mělo v oblasti působit zhruba 8500 jugoslávských partyzánů, nakonec se ukázalo že v okolí Drvaru je skoro 17 000 partyzánů a jejich sympatizantů. Vlastní síly se proto ukázali jako nedostatečné a i přes nasazení několik elitních jednotek přinesla operace více ztrát než zisků. Během bojů v Drvaru bylo prakticky celé město zničeno, zahynulo přes 80 civilistů, jak při bombardování tak po té co se zapojili do bojů na straně partyzánů. Německé armádě se povedlo zajmout několik členů britské vojenské mise, kompletní americkou misi tvořenou však převážně korespondenty některých spojeneckých novin a časopisů, mimo jiné i korespondenta časopisu Life. Nedošlo k zajetí žádného významného důstojníka ze strany NOVJ natož k dosažení cíle operace zajetí nebo likvidaci maršála Tita. Jediným kladným výsledkem operace bylo zastavení činnosti partyzánského štábu na asi 14 dní.
Celkové ztráty výsadkového praporu a jeho protivníků během operace :
500. FJB W-SS a jemu podřízené jednotky
213 zabitých, 57 pohřešovaných, 881 raněných
NOVJ
1916 zabitých, 1402 nezvěstných, 161 zajatých, 35 dezertérů, 33 zadržených
V tomto počtu nejsou započítáni příslušníci britské a americké vojenské mise, zajatí v Drvar, ani ztráty způsobené partyzánským silám během operací pozemních sil.
K 29. 6. 1944 byl stav praporu následující:
15 důstojníků, 81 poddůstojníků, 196 vojáků
Nasazení v Pobaltí, během ofenzivy Bagration
11. 7. – 15. 9. 1944
Operace „Panzerfaust“ obsazení Budapešti
15. 10. – 1. 11. 1944
Reorganizace praporu, vznik 600. FJB W-SS
11. 1944
Operace „Greif“, bitva v Ardenách
16. 12. 1944 – 15. 1. 1945
Opěrný bod Schwedt, Odra
1. 2. – 2. 3. 1945
Opěrný bod Zehden, Odra
5. 3. – 28. 3. 1945
Opěrný bod Eberswalde, Odra
18. 4. – 25. 4. 1945
Poslední bitvy v Meklenbursku
26. 4. – 8. 5. 1945
(jedná se o výtah z připravované brožury)
