Filipe, jeden kamarád depku rozhání ozařováním "řeckým sluncem" s pěti hvězdičkami a v chmurné náladě jsem ho už dlouho neviděl. Nejdůležitější prej je se nepředávkovat.
Hosi,rada je,ze sa nesmiete tolko honit pri modelareni a treba si najst svoje "tempo",ktorym dokazete odolavat nastraham a nutkaniu rozostavovat dalsie a dalsie modely!!!Sure je asi Omikron-vynimka ,na neho zakony utlmu neplatia!!!Vsetkych modelujucich zdravi,Vlado M.
Jelikož obnova rytí s pomocí žiletkové pilky a Tamiyáckého rydla byla poměrně snadnou záležitostí, postavil jsem model na kola, vrazil tam spodní vzpěry (přemluvit je, aby byly ve stejné úhlu byla už trochu složitější záležitost), rozhodl se, že horní vzpěry přilepím až tam po napasování kabinek, které jsem zároveň vytáhl z jejich samostatného sáčku, který je má zřejmě chránit před poškrábáním a zůstal čumět jak péro z gauče. Kromě vypouklin po odvodech vzduchu při jejich podtlakovém tváření, se kterými jsem se potýkal u posledního modelu mne překvapilo, že kryty kabin na Shrike byly z "mrazového" neprůhledného skla. Pokud ne, nějaký idiot nevyleštil kopyto formy a výsledkem jsou "diskrétní" kabinky, které posádce poskytnou dokonalé soukromí před čumily zvenčí. U stavebnice za cenu pomalu vyšší, než u dvoumotoráku od Hawy mě to docela rozhodilo a ten večer jsem už nepokračoval. Jsem hodně zvědav, jestli kabinky za použití všech dostupných prostředků (minivrtačka s lešticími kotoučky, brusná pasta, lakfix) uvedu do průhledného stavu. Jinak je budu muset vyrobit a to teprve bude terno. Očekávám, že dnešní večer bude plný nepříjemné práce a sprostých slov.
Jelikož se mi ty nešťastné kabinky samozřejmě nepodařilo uvést do použitelného stavu pokračoval jsem na A-12 dost s nechutí a vlastně jen silou vůle. (Metaxa došla). Vnitřek zadní kabiny jsem nastříkal hnědým odstínem, který bude i na kamufláži. Má to být light earth, kterou jsem namíchal z earth brown H 72 a khaki H 52 v poměru 4:5. Zapomenul jsem jí „vyztužit“ lesklým lakem od Tamiye, což budu muset ještě udělat, než jí fouknu na trup, zatím pěkně lepí. Přední díl kabiny střelce jsem udělal z čiré plastové destičky 0.2mm asi na třetí pokus, při ohybu totiž vznikají pozoruhodné „duhové efekty“. Jeho usazení se neobešlo bez likvidace surfaceru v širém okolí a zbytek jsem stejně musel dorazit tmelem. Střední část je proto z ultrafánu, který proti ohýbání vůbec nic nemá, je krásně čirý ale zato na debondér reaguje jak na kyselinu. Zadní část, „větrný štítek“ je origoš ze stavebnice, shodou okolností je to snad jediná čirá část té zpatlaniny, která má představovat průhledné díly. Navíc má být kamuflovaný, aby modelář ocenil paradoxy života. Ve prostřed jej zdobí bublina, kterou jsem zalil vteřinákem. Masky jsou na tom proto, abych to co nejméně zapráskal, ne proto, aby nebylo nic vidět. Uvažuju, že alespoň větrný štítek použiju za stavebnice, jeví se aspoň trochu přijatelně.
Uondán soubojem se zadní kabinou usoudil jsem, že čelní štítek ze stavebnice pro mne přeci jen bude dost dobrý a hbitě ho přilepil. Následovaly křídelní vzpěry (levou jsem musel nastavovat), výroba stupačky z drátku a pitotky ze zbytku resinového výfuku z vrakoviště a injekční jehly. Pohrávám si s myšlenkou, že bych pod trup kromě nádrže nalepil ještě 4 pumové závěsníky ze stavebnice Hawku III od MPM, které na ní nepoužiju, ale ještě uvidím, musím vyzkoušet, jak by to vypadalo pohromadě. Ještě budu muset pravit pár drobných šrámů a letoun snad bude moci jít do barvy. Musím pochválit surfacery GSI ve spreji, měl jsem je za zbytečné plýtvání, ale byl to hrubý omyl – pár tahů a celý model je za 10-20 vteřin v surfu. Navíc i v tomhle počasí s touhle prací můžete vylézt na balkon (pokud nemáte, tak na chodbu, ať z Vás mají radost i sousedé ) a nemusíte snášet odér ředidla Gunze v bytě.
Při zápase s kabinkou došlo na tolik vrstev surfaceru, že jsem místy musel obnovovat rytí, ale konečně je vše do hladka a masky na místě. Konečně to zase začne být zábava.
Shrike má břicho nabarvené light gull gray H51 od Gunze s příměsí lesklého laku Tamiya pro zvýšení odolnosti, ředěných tím speciáním ředidlem na háčka. Fakt to zdaleka tak nesmrdí. Coco Chanel by nad tím sice ohrnula nosík, ale pro modeláře zvyklého na GSI je to skoro procházka po rozkvetlé louce. "Bílé obláčky" jsou udělány barvou zesvětenou bílou, paneláž je vytažena odstínem ztmaveným H67. S kombinací Háček, laku Tamiya a Háčkového ředidla dělám poprvé, tak doufám, že mě při sundávání masek nečeká striptýz až na plast. V tomhle případě vlastně resin.