K těm krvákům jsem z toho našeho cigánského cirkusu beze zbraní neměl co dodat, ale veselých historek mám hafo... Třeba když se blížil konec roku, velitel roty vyhlásil, že polovina absolventů pojede domů na Vánoce (ženatí fotři od rodin) a polovina na Silvestra (svobodní). Já jsem byl tehdy svobodný, takže mě čekal erární kapr a salát, ale protože vaření je mým koničkem zhruba stejně dlouho jak modelařina a protože jsem měl svůj kancl s vařičem a dobře zásobeným špajzem, dohodli jsme se ještě se dvěma kámoši, že si po té společné večeři v jídelně uděláme ještě nějakou čínskou kapří mňamku u mě. No, ale na to je potřeba kapr, že? Koupit jej ve Znojmě a přenést do kasáren nebyl problém, protože jako výkonný praporčík jsem do města chodil prakticky denně, jenže kapr se před porážkou musí nechat vyplavat v čisté vodě - a to je na vojně, kde nejsou vany, kapku problém. Vyřešil jsem to tak, že jsem vyzval naše "senegalské střelce" aby vytvořili 10 dvoučlenných hlídek, které se za honorář jedné krabky Startek pro oba dva postarají o kapra do druhého dne. Podotýkám, že se přihlásilo asi třikrát víc zájemců než jsem potřeboval (měsíční žold vojína byl tehdy, pokud se nepletu asi 80,- Kčs, t.j. 20 krabiček Startek a žádné pivo...). Ucpali jsme odtok jednoho plechového umyvadlo-koryta, napustili ho vodou, hlídka zaujala pozice na protilehlých stranách: Jejich kolem bylo kapra obrátit, když doplaval na konec, a taky udržovat hladinu vody v korytě. Střídání hlídek bylo po dvou hodinách. No, a tak se mi o kapra starali celou noc a celý den a pak přišel Štědrý den a všichni byli spokojení...