Diskusní fórum modelářů

Ahoj vespolek
Pustil jsem se do veledlouhého projektu k.u.k. velelodi.

Byly jednou čtyři šífy, Viribus Unitis,Tegetthoff, Prinz Eugen a Szent István. První tři se zrodily v Terstu před Velkou válkou, poslední, řízlou čabajkou a čardášem, postavily loděnice v Pule.
Lodičky to byly pěkné, vybavené přelomovými tříhlavňovými věžemi ustavenými po dvou v superpozici na přídi a zádi a osazené děly pana Škody ráže 30,5cm. Velká děla byla doplněna tuctem menších 15 cm děl na odhánění torpédovek a osumnácti děly ráže 7cm proti čemukoliv křehčímu. A pod vodou se ukrývaly čtyři torpédomety pro 533 milimetrové úhoře.
Každá vytlačila cca. jednadvacet tisíc tun jaderského móře, pro které byly stavěny. Lodě, dlouhé 152,2 metrů dokázaly vyvinout rychlost dvacet uzlů a jejich turbíny ukrývaly sedumadvacet tisíc plnokrevníků. Měly čtyři šrouby, jen Svatý Štěpán měl šrouby dva, ale větší. Pancéře pro všechny sestry dodali chachaři z Vítkovic.

Bohužel , jejich otec, inženýr Popper, jim dal do vínku hned několik achilových pat, na které dvě jeho dítka doplatila. Nedostatečná hloubka protitorpédových hrází a malá výška dvojtého dna byly příčinou potopení Szent Istvána a Viribus Unitis. Lodě se také vyznačovaly špatným zpracováním v docích, zejména pak Svatý Štěpán, kdy loděnice Danubius v Pule předtím stavěla jen závodní čluny a torpédovky. Při plavbě byly kapánek nestabilní a vrtošivé, bylo jim například zapovězeno používat plného vyložení kormidla při maximální rychlosti, neboť hrozilo, že šífy provedou půleskymáka, neboli se převrátí. Také se při plné rychlosti nakláněly k přídi, takže vypadaly jako když ryjou moře.

Stavbu jsem začal zkoumáním plánů pana Praskyho. Jsou vynikající, jen jsem našel několik rozporů v interpretaci podvodní části trupu. Týká se to plátování přídě, umístění bočních torpédometů , tvar šroubů a pár detailů. Obrázky napoví:




Vytiskl jsem trup, a začalo martyrium broušení, stříkání dvousložkovým plničem na auta, broušení, rytí, stříkání .....a nakonec MRP bílým primerem aby mi vylezly ještě nějaké nedostatky.





Poučení z tvorby trupu je, že přeplátované plechy spodku je lepší lepit na hladký trup, než se je snažit vybrousit z výtisku. Tak snad příště.

Nasadil jsem další technologie a to dar přítele Lejzra . Začal jsem zkouškou obligátní paluby. Dopadla výborně. Pak jsem se měsíc pokoušel vyrobit lepty a masky jsem odpaloval laserem z nastříkané barvy. Asi by to fungovalo, jenom by to chtělo ještě více času. Až mě napadlo nahradit lepty lejzrovánkou z plastu. Použil jsem plastovou bílou tabulku, ale moc se jí nechtělo, tak jsem vyhrabal 0,3mm silnou modrou podložku pod plastelínu a ejhle, to fungovalo skvěle, teda až na ten smrad. A funguje taky desetinový průhledný mylar na šablony.





Dneska jsem ještě dolepil kasemata a čeká mne další tmelení a broušení ale naštěstí jen drobností. Na sucho jsem umístil vytmelené barbety a narafičil paluby.



Je zajímavé, jak se mi postupně dokázal zabordelit stůl. Kdo mi tohle dělá, to bych rád věděl.

A na závěr porovnání s trupy ve stejném měřítku. Vlevo Hood, vpravo trumpetí Bismarck

Moc pěkné a velmi povedená práce budu sledovat 3D technologie zažívá rozkvět v modelařině

Teda! Tomu říkám modelařina! Velký respekt a držím palce - budu sledovat...

Dík za ohlasy
Pokračuju tentokrát ručně (většinou )

Trup jsem vybavil kozlíky a hřídelovými tunely


Vysoustružil jsem tunely a ložiskové domky, nastříhal dráty dvojky na hřídele a podpěry s plechu 0.5mm. Do ložiskových domků jsem vyvrtal šest děr, tři pro každou vzpěru a
na vzpěrách vybrousil čepy. Jakmile přesně pasovaly do domků, spájel jsem to v přípravku dohromady. Vzpěry jsem nechal delší a zakracoval jsem je až na trupu podle os. Díry
na hřídelové tunely jsem měl v trupu předtištěné, tak je stačilo jen protáhnout vrtákem a tunely zasunout, takže jsem nemusel nějak složitě hlídat geometrii a sedlo to. Vše je nahrubo, ještě to příjde začistit , vlepit do trupu a vytmelit. Kozlíky prubnu přilepit fotoresinem.

Na řadu přišly šrouby. Původní nápad byl vyfrézovat je na soustruhu, ale letmý pohled na tabulku převodů mě odradil. (Ten letmý pohled byla chyba, jak popíšu níže)
Je tam stoupání max 3mm a já potřeboval milimetrů 12. Takže jsem zvolil pájení. Pájil jsem šrouby na Hooda a vyšlo to parádně, tady mě ale strašila velikost (spíše malikost). Náboj je dlouhý 6,7mm, průměr má 3mm a celý šroub má průměr 13.7mm.




Ale co, pustil jsem se do toho. Vysoustružil jsem náboje, do nich závit M2 4mm hluboký. Ve středu listu jsem vyvrtal dírku a podle přípravku jsem středem dírky udělal zářez na list.
A tak dokola. Přípravek s trubičky má výhodu, že jdou řezat levé i pravé šrouby. Díra na střed listu je 0.6mm a neměla by být durch. Já ji durch udělal a pak se mi přes ní dostala pájka až na šroub přípravku a nešlo to pak spájené sundat.



Natiskl jsem listy na papír a nalepil je na mosaz 0,5. Zhruba vystřihl a pak na malé talířovce v přípravku obrousil obvod. Ve svěráku jsem dobrousil středový zoubek.Kouskem plastu jsem listy naohýbal. Musí se ohýbat levé a pravé. Přípravek by neměl mít zespoda ostré hrany, aby se list neohnul ostře



Pak hurá do přípravku, nanést pájecí kapalinu na mosaz, nanést pájecí pastu, zahřát hořákem, a hotovo. No tak jednoduché to není, je to piplačka, ale jde to.
Výsledek jsou černé uzenky, které je nutno vybrousit, nabrousit náběžné hrany listů a vyleštit. A začalo peklo. Pořád mi zůstávala pájka tam, kde byla vidět, tak jsem dobrušoval, dolešťoval až to skoro bylo OK. A pak mi upadl list. Jeden. Takže vyčistit drážku, vyčistit list a napájet znovu. Jenže , ať jsem dělal co jsem dělal, buď to natavilo i ostatní listy a ty odpadly, nebo to bylo málo prohřátý a opravovaný list nedržel. Nakonec jsem to vzdal. Povedly se mi dva kousky, jeden jsem bliknul se šroubem z Hooda. Když jsem se na to pak koukal, tak mi to přišlo i takové divné, po vyleštění nebyly jeden jako druhej, prostě katastrofa, týden v a výsledek nula.

A teď vysvětlím chybu letmého pohledu.
Když jsem rozdýchal pájecí pohromu, začal jsem různě mixovat převodová kola soustruhu a ejhle, povedlo se mi s tím, co mám, vyprodukovat stoupání 11,2. To už je skoro 12



Vysoustružil jsem náboj 3mm, za ním fundament na listy a dozadu zápich. Do čela náboje jsem udělal malý důleček zbroušeným ulomeným mikrovrtákem. Pak se frézovala drážka mezi listy.
Pájené listy měly 0,5mm, tady je třeba nechat daleko větší sílu, protože fréza při šroubovitém pohybu do takové hloubky bere "zadkem" a podřezává, takže list je u kořene uzší.
Abych udělal i opačné šrouby, musel jsem mezi převod posuvu a vřeteno vložit malou lyru s kolečkem o stejném počtu zubů jako je kolo na vřeteni, abych obrátil smysl otáčení. Ale povedlo se a já se dohrabal k bytelným polotovarům. Po upíchnutí otočka, upnutí za náboj a z hřídelové strany závit M2 hluboký 4mm.



Vložil jsem polotovar do vytištěného přípravku, přitáhl středem šroubem M2 a vybrousil podle něj obvod. Pak na přípravku, který jsem použil na řezání pájených nábojů, jsem brousil přední strany listů (ty ke hřídeli). Šroub má zezadu (ke špici náboje) rovný profil a oblý je zepředu.(viz obrázek v prvním příspěvku) Nejdřív pilníkem, pak nařezanými pásky šmirglu, který jsem podlepil M3 všelepící univerzální vyztuženou páskou. Proužky šmirglu se tak netrhaj. Nakonec jsem nabrousil hrany a listy byly zhruba hotovy.



Pak přišlo na řadu zakončení náboje. Vybrousil jsem si nůž, do mini důlku jsem opřel mini hrot a vědom si toho, že tvarový nůž má odpor jako prase a celé to drží jen na dvojce závitu jsem se staženými půlkami pomalounku zajížděl do mosazi. Povedlo se. Nařezal jsem Mdvojky na hřídele a šrouby našrouboval.



Je to zatím celé nasucho, musí se to očistit a doleštit, listy musím ještě poladit u kořenů ale je to tam.

Mohl jsem to vytisknout, ale při mé šikovnosti bych tomu dával tak den maximálně dva, než bych to očesal. Takhle to snad něco vydrží.

Kruci zase další šperkař .Nikdy by mě nenapadlo že by to šlo udělat na soustruhu dokonalý výsledek.

Úžasná a dokonalá práce hodná obdivu já se nestydím modely přestavovat na jiné nebo ve třídě ,ale toto je nádherný projekt který posouvá hranice modelařiny a dokazuje šikovné české ručičky

Nádhera.

Nemám slov a zároveň je mi trochu smutno.
Na tohle já jsem levej...a i kdyby, člověk musí chodit do práce a udržovat dům, pořád na něm něco opravovat a věnovat se manželce...kde na to chlapi berete čas?