Diskusní fórum modelářů

Knihy Žáby v mlíku, ale především Žába a škorpion, jako i netrpělivé čekání na Žáby v bouři, mne vedly k návrhu vlastní fikce československé armády (ale i jiných států) po Mnichovské válce. Nechal jsem bokem střely TRUL i proudové Avie a zkusil jsem vyjít ze skutečných plánu čs. letectva těsně před Mnichovem. Hlavní zdroj byla kniha Miloslava Johna „Československé letectvo v roce 1938), na kterou navázala moje fantazie. Dlouho jsem váhal, jestli tuto moji fikci zveřejnit. Ale když jsem se nedávno ve Střelecké revue dočetl, že pan Jan Drnek připravuje čtvrtý díl ságy „Žáby na prameni“, řekl jsem si, že pudu s kůži na trh.

Postupně zveřejním moje fikce výzbroje hlavně Československa: letectví, ruční palní zbraně, trochu i dělostřelectvo. Na závěr to bude přehled nejúspěšnějších českých i slovenských stíhačů – účastníků Mnichovské a II. světové války (myslím samozřejmě tu ze „Žab v bouři“ a „Žab na prameni“).

Vím, pan Drnek ve svých knihách už (skoro-) katalog výzbroje čs. armády zveřejnil a mnozí z vás už na toto téma psali. Ale co nadělám, když to člověka baví

Takže začínáme vojenským letectvem: po Mnichovské válce byly do výzbroje čs. letectva zařazeny následující typy letadel domácí provenience (uvedené roky představují rozmezí dodávek):

Stíhací typy:
1938-39 Avia Bk-534 (série objednané ještě před Mnichovem, v letech 1939-40 v podstaté "nouzový materiál")
1939 Avia B-35 - s pevným podvozkem určené pouze na výcvik (dodaných 12ks, max. rychlost 485km/h, výzbroj 1 x kanón 20mm, 2 x kulomety 7,92mm)
1939 Avia B-35 (obmezené dodávky tzv. před sériová produkce, už s zatahovacím podvozkem)
1940-42 Avia B-135 (max. rychlost 535km/h , později 550km/h)

Průzkumné a bombardovací typy:
1939 Avia B-71 (čs. licenční výroba – produkce objednaná před Mnichovem)
1939 Aero A-304 (určené pouze pro bojový výcvik případně jako „záložní“ – stroje druhé linie, 325km/h, nosnost 300kg bomb, 1 pevný a 1-2 pohyblivé kulomety)
1939-41 Aero A-300 (zvědný/bombardovací, 455km/h později 470 km/h)
1940-43 Praga E-51 (pozorovací, 380km/h, 300kg bomb, 1+2 pevné a 1 pohyblivý kulomet)

Ze sovětských typu dodaných v průběhu Mnichovské války byly ponechané ve výzbroji:
1939-44 Tupolev SB-2 (1939-41 upravené na domácí standard)
1939-42 Polikarpov I-16 (v operační službě pouze typ 10 a typ P, pro potřeby výcviku a bojového výcviku sloužili typy 4, 5 a 6. Pro vyloučení záměny se sovětskými stroji byly ne dislokované na letištích na východním Slovensku a Podkarpatské Rusi)

Stoupající technologická náročnost ale i příchod nové generace německých následně i sovětských stíhacích letounů s rychlostí nad 500km/h později nad 600km/h, vedl k rozhodnutí k aspoň omezenému nákupu moderního zahraničních bombardovacího typu. Volba padla na Bloch MB.175 B3 (535km/h, 600kg bomb, 5 pevných + 2 pohyblivé kulomety), dodávky proběhly pouze na zimě až v létě 1942, protože byly přerušené občanskou válkou ve Francii).

Vzhledem k perspektivě zastarávaní Avie B-135 vůči stíhacím letounům nové generace s maximální rychlostí kolem 600km/h (Bf 109F, Jak-1, MiG-3, Spitfire Mk.V) se připravoval nákup francouzských strojů Dewoitine D.550 / 551 nebo Bloch MB-157. Do vypuknutí II. světové války v Evropě se však tyto typy do sériové výroby nedostali, ve Francii navíc vypukla občanská válka.
Po vstupu Československa resp. Malé dohody do války a vzhledem k spojenectví s Německou říší byly zakoupeny stíhací, ale i bombardovaní letadla:
1942-44 Focke Wulf FW 190 A-3, později A-4 a A-8 (1-místní stíhač)
1942-43 Messerschmitt Bf 110C-7 (bitevník, lehký bombardér a noční stíhač, 4 kulomety a 2 kanóny, 1 pohyblivý dvou-kulomet , do 1000kg bomb)
1942-43 Messerschmitt Bf 110E (nosnost 2000kg bomb)
1942-43 Dornier Do 215B-4 (4-místní průzkumný letoun, 485 km/h, 4 kulomety)

Za horizont roku 1943 si zatím netroufám nahlédnout.

Dané knihy jsem nečetl, můžeš mi prosím aspoň v krátkosti nastínit historický vývoj v Evropě a ČSR v letech 1938-1942??? Jen abych pochopil souvislosti.

Michal Vyparina píše:Dané knihy jsem nečetl, můžeš mi prosím aspoň v krátkosti nastínit historický vývoj v Evropě a ČSR v letech 1938-1942??? Jen abych pochopil souvislosti.

Na webu je o tom hodně, tak aspoň ve skratce:
1) Žáby v mlíku: ČSR odmítne mnichovský diktát a brání se. Moje nejoblíbenejší recenze je na webu jako .doc soubor, vlož do vyhledávače
lvisingr.czweb.org/stazeni/Zaby.doc‎
2) Žába a škorpion: ČSR ustálo válku, v Německu padl nacizmus, státy Evropy zahajují vzájemné sbližování, Stalin se chystá napadnou Evropu...
http://napoleon-knihy.blogspot.sk/2010/ ... jinak.html
3) Žáby v bouři: útok SSSR na Polsko
http://www.fantasyplanet.cz/clanek/zaby ... -jan-drnek

Tak a teď spátky ke zbraním. Na řadě jsou krátké ruční palné zbraně.

Vojenské pistole
Mnichovská válka byla sice velmi krátká, ale i tak přinesla zásadní poznatek: ráže 9mm Browning (krátký) je nedostatečná pro vojenské použití. Vzhledem k prioritě jiných druhu zbraní při dost omezených možnostech válkou vyčerpaného státu se s přezbrojením pistolí rozhodné nepočítalo. Nová pistole CZ 38 (stále ještě ráže 9mm Browning) přicházela do výzbroje jen v malých sériích a přednostně byla přidělována elitním jednotkám. Čs. armáda si také „s povděkem“ ponechala ve výzbroji kořistní Parabellum 08 i Steyr 1911.
Poměrné rychle bylo rozhodnuto, zahájit práce na vývoji pistole ráže 9mm Luger. Ke studijním účelům byly zakoupeny malé série polských pistolí Radom VIS 35, belgických Browning HP (uvažovalo se dokonce o zakoupení licence jedné nebo druhé z nich) a finských Lathi L-35. V roce 1940 se Tajné informační službě Františka Moravce podařilo získat ve Švédsku dvě pistole Walter P-38.
(Nasledujíci odstavec je dodatečne vymněnen, omylem jsem použil jinou "pracovní verzi vývoje")
Příchod nové standardní pistole vycházející z CZ 38 ale v ráži 9mm Luger - CZ 42 (tovární označení ČZ 481) se i přes její označení odvozené od roku 1942 odehrál až v roce 1944. I když její rozšíření a export nestačili na zařazení mezi světovou špičkou, její parametry (spoušťové napínáni DA, kapacita zásobníku 14 nábojů) ji do ní zařazovaly. Ve výzbroji se ostatně udržela přes tři desetiletí.

Četnické a policejní pistole
Mnichovská válka dokázala, že i četnictvo a policie se muže stát účastníkem válečném konfliktu, přičemž ráže 7,65mm se ukázala být opravdu žalostně slabá. Další vývoj mněl jít cestou náboje 9mm Browning (krátký), kterého se naopak armáda plánovala perspektivné vzdát.
Analýza válečné kořisti v podobě pistolí Walter PP (v několika málo kusech i PPK) a pozdější nákup typu Maser HSc a Sauser 38-H v roce 1940 vedl k definitivnímu rozhodnutí s dvojčinnou funkcí spoušťového mechanizmu.
Zpočátku se uvažovalo o nejjednodušší řešením: obnovením výroby pistolí CZ 28 (spoušťové napínání DAO). I když se CZ 28 do výzbroje dostali, stalo se tak v armádě - pro potřeby pilotů a tankistů.
V čase sblížení s Německem v letech 1941-42 se velmi vážné uvažovalo o zakoupení licence pistolí Gustloff, kterým se nedařilo prosadit se na trhu. Naštěstí se tak nestalo a inspirace moderními německými konstrukcemi vedla k vzniku zbrusu nových modelu:
• CZ 43, ráže 7,65mm, určená pro civilní trh, případné pro skryté nošení policisty v civilu a detektivy,
• CZ 44, 9mm Browning/krátký, dvoučinná spoušť, určená pro četnictvo a policii.

Závěrem na okraj dodejme, že v roce 1946 došlo i modernizace kapesní pistole CZ 36 (6,35mm, DAO) po označením CZ 46.

Ahoj kolego,
vítej mezi podobně postižené.
Jsem rád, že opět někdo rozšíří řady nás patriotů,rozvíjející myšlenku "co kdyby 38-4x."
Sám se tímto zabývám delší čas. Jen takový drobný detail - nejčastější chybou je vycházet ze strojů, které by v alternativní linii těžko existovaly.
Typickým příkladem je Spit V, což byla vyloženě "nouzovka" , protože Británie v r.41 očekávala druhou fázi bitvy o Británii.
Pomineme-li tedy fakt akcelerovaného, válečného vývoje (ve zmíněných knihách totiž stojí Británii "stranou" až do r.1942), výzbroj britských perutí v Tebou popisovaném alternativní historii by s největší pravděpodobností tvořili stále Spity I/II a pomalu by nabíhala sériová výroba Spitfiru III (tzv. "Super Spitfiru - plánované zásadnější re-konstrukce Spitfiru I/II s dvoustupňovým Merlinem a dalšími vylepšeními..)
Samozřejmě jiná situace by byla v případě Německa, které se intenzivně připravovalo na válku se SSSR, ale opět - připravovat se a být ve válce je stále z hlediska tlaku za zavádění nových zbraní rozdíl.
Toliko jen můj postřeh.
Ať se daří!

Děkuji za vlídné slovo. Se Spitfirem Mk.V máš samozřejmě úplnou pravdu, přiznám se, že o plánovaném Spitfiru Mk.III jsem doposud nevěděl. Myslím si, že i Messerschmitt Bf 109 verze F by se nám v alternativní historii podle Drnkových „Žab…“ opozdil, můj laický odhad je cca jeden rok. Mimochodem, při čtení Václava Némečka – Vojenské letadla 3 (období WW2) jsem byl na pochybách, jestli by v našem příběhu vůbec vznikl třeba P-51 Mustang, protože prý byl zkonstruovaný na základě britské požadavky, když UK bylo v nouzi.

Rádo se stalo.
Mustang by asi opravdu nevznikl, byla to konstrukce na požadavek Birtů - resp. britská nákupčí komise se snažila vyjednávat licenční stavbu Curtissových P-40 v závodě North American Aviation (protože potřebovali stíhaček co nejvíce v krátkém čase díky ohrožení stran Hitlera). Jenže NAA to odmítla s tím, že zkonstruují pro Allison lepší mašinu...což se následně stalo...
Ono to chce hodně pátrat v podkladech po souvislostech, hlavně důvodu vzniku v kontextu mezinárodně-politické situace..
Na druhou stranu by třeba zas vznikla jiná hezká letadla - napadá mě např. PZL-50 jastrzab, Morane 410, Tebou jmenovaný Bloch MB 157 apod...

Opusťme na chvíli Evropu a podívejme se na dálný východ. Upozornění: tento přehled vznikl vysloveně pro moje vlastní pobavení, ne jako pokus o „seriózní model“ stíhacího letectva evropských a anglosaských státu v jihovýchodní Asii a v tichomořské oblasti. Za časový zlom (kde realitu střídá fikce) jsem zvolil kapitoly knihy „Žába a škorpion“:
a) „9. září 1940 Londýn“, na konci které…„Plukovník Villelume si uvědomil, že bude jeho úkolem rychle navrhnout přesuny vojenských posil do Saigonu.“
b) „22. října 1940 – Paříž“, kde se dovídáme o japonském útoku u Saigonu

Nizozemí
V době výše uvedeného japonského útoku, tvořilo jeho stíhací letectvo v Holandské východní Indii všehovšudy 24 kusu typu Curtiss-Wright CW-21B, které však doposud nebyly v plné operační službě. Z Evropy by urychlené dopravena většina Fokkeru D.XXI, kterých stažení bylo umožněno tehdejší vysokou nepravděpodobností konfliktu v západoevropském teritoriu. V bojích na přelomu let 1941/1942 Curtissy i Fokkery podlehly výrazně lepším japonským stojům.
Od září 1941 byl do výzbroje zařazen modernější americký Vultee P-66 Vanguard. (Jeho dodávky skončili v dubnu 1942.)

Francie
Na podzim 1940 byly jako první odeslány na dálný východ všechny letouny Caudron C.714. Důvodem této volby bylo podceňování vyspělosti japonského letectva, ale i to, že v Evropě byly Caudrony nejméně postradatelné. Toto rozhodnutí se samozřejmě vymstilo, Caudrony už v prvních bojích utrpěli těžké ztráty a v několika málo týdnech prakticky vymizely z nebe na Indočínou.
Na přelomu let 1940/41 se na dálnovýchodním bojišti objevil i Morane Saulnier MS 406 a následné MS 410. Francouzské velení počítalo s jejich uplatněním na tomto rozlehlém bojišti zejména kvůli vysokému doletu, vyššímu oproti typu Bloch 152 a 155, ktoré naopak mněly vyhovovat spíš „evropským podmínkám“. Dewoitine D.520 a Arsenal VG-33 mněly sice ještě větší dolet, ale jako nejlepší francouzské stíhačky byly ponechány v Evropě a severní Africe. Morane Saulnier MS 410 představovaly v boji s armádní stíhačkou Nakajima Ki-43 aspoň malý pokrok, na „námořnické“ Mitsubishi A6M Zero jim byly suverénně nadřazeným protivníkem.
Protože produkce francouzských továren stále nestačila na dostatečně vysokou produkci vynikajících Dewoitine D.520 a Arsenal VG-33 (navíc bylo potřebné doplnit náhradu za odeslané C.714 a MS 406/ 410), rozhodla se francouzská vláda pro nákup amerického typu Bell P-39D Aircobra. Do výzbroje byly Airacobry zařazeny v roce 1941 a přes mnoho výhrad lze o nich tvrdit že šlo konečně o skutečné moderní a výkonnou stíhačku ve francouzských službách na dálném východě.

Austrálie
Své stíhací letectvo začala budovat prakticky až v roce 1941. Pod dojmem prvních válečných událostí a pro krátkozrakost Velké Británie (a s tím souvisejícími těžkostmi pro nákup výtečných Supermarine Spitfiru nebo aspoň Hawker Hurricane), rozhodla se od počátku pro americké typy. Dodávky však zpočátku nebyly nijak závratné:
V roce byly zakoupeny 1941 Curtiss P-40B a C. Verze „B“ by dodaná v minimálním množství pro potřeby výcviku, verze „C“ už v trochu větším množství pro skutečně bojovou jednotku.
Od podzimu stejného roku přicházely už ve větších počtech vylepšené Curtiss P-40E-1, v pozdější době i P-40F.
Austrálie se ale nespoléhala pouze na jeden typ. Obrovská rozloha předpokládaného bojiště vedla k nákupu dvoumotorového Lockheed P-38 Lightning (v roce 1941 verze P-38E, později i verze J a G).

Nový Zéland
I tato země přijala v roce 1941 nový zbrojní program, oproti Austrálii ale pochopitelně skromnější. První, více cvičná než skutečně stíhací jednotka zformovaná na novozélandské půdě byla vybavená typem P-43A-1 Lancer. Důvodem pro volbu tohoto typu nebyly výkony Lanceru ale fakt, že jeho dodání mohlo být nejrychlejší. Ostatně Lancery do nebyly odeslány do bojů. Pro vedení války mnělo význam až 17 kusu Curtissu P-40D.

Austrálie a Nový Zéland v roce1942 své zbrojní sjednotili programy a rozhodly se pro jednotný společný typ stíhačky – P-40 a později Crosair. Austrálie ovšem I nadále odebírala I letouny P-38 Lightning.

Nebylo by podstatně jednoduší koupit licenci motoru o 1 000k? Např. HS-12 řady Z, kterou měla Dewoitine 550, nebo pokud by nebylo zbytí, tak DB-601Aa? A třílistou vrtuli s konstantními otáčkami od Hamilton Standard, protože pokud si dobře pamatuji, tak vrtule od VDM nebyly nic jiného.

IKolincak píše:Nebylo by podstatně jednoduší koupit licenci motoru o 1 000k? ....

Neumím posoudit, tam už moje fantazie ale hlavně znalosti nesahají. Ale nebráním se té myšlence. Ale protože tyto naše pohádky pro dospělé by mněly mít vždy jistou paralelu se skutečností, chtěl jsem vytvořit jakousi asociaci se skutečnosti, že Francie v úzkých nakupovala americké letouny Curtiss P-36 Hawk, pravda pro evropské bojiště. Ale uznávám, všechno je to jenom hra.

Olda už výše vzpomněl letouny PZL-50 Jastrzab, Morane 410, Bloch MB 157. Tak se podívejme co se mohlo dočkat světla světa, anebo rozšířit se ve větší míře, než tomu bylo ve skutečnosti. Omlouvám se jsem vynechal Velkou Británii, nemám ji ještě dobře zpracovanou. Německo, Itálii, Rumunsko a SSSR příště (a ČSR jsme už probrali). Do USA se pouště nebudu.

Francie

Morane Saulnier
Morane Saulnier MS 406 výroba 1939-40
Morane Saulnier MS 410 výroba 1940-41

Bloch
Bloch 152 výroba 1939-40
Bloch 155 výroba 1940-41
Bloch MB-157 zařazen nejdřív 1943, více pravděpodobné až v r. 1944

Dewoitine
Dewoitine D.520 výroba 1940-42
Dewoitine D.550 a D.551 zařazeny nejdřív 1942, pravděpodobně až 1943

jiní producenti
Arsenal VG-33 1940, spíš však až 1941, dodávky do r.1943
Potez 671 C.2 výroba 1940-42 (pozn. těžký stíhací)

Nizozemí
Koolhoven F.K.58 výroba 1940-1941, max. do 1942 (pouze pro jednotky v Evropě, na dálný východ "jsem jim poslal" Curtiss-Wright CW-21B)

Belgie
Renard R-36 výroba 1940-42

Polsko
PZL.50 Jastrząb výroba 1940-42

Jugoslávie
Rogozarski IK-3 zařazen 1940 nebo 1941, dodávky do 1942

tohle by byl dobrý základ alternativní RAF 38-40
http://en.wikipedia.org/wiki/Gloster_F.5/34
místo Hurricanů a Spitfirů

Oldo díky za toho Glostera F.5/34. Už jsem si myslel že hodně znám a nic mne jen tak nepřekvapí, ale o tomto typu se dozvídám po prvé.

A dnes něco o dlouhých střelných zbraních. Připomínám, vycházíme z alternativní historie podle knih Jana Drnka „Žáby v mlíku“, „Žába a škorpin“ a Žáby v bouři“.

Kořistní zbraně ve výzbroji čs. armády po Mnichovské válce
Československo si na podzim 1938 bez váhání ponechalo všechny kořistní pušky Mauser M98, karabiny 98(a) a 98b, hlavně však 98k. Stejná ráže jakou používala čs. armáda umožnila, aby jimi byly aspoň částečné nahrazeny ztráty výzbroje z Mnichovské války. Naopak o pušky a karabiny Mannlicher (z výzbroje rakouské armády do r.1938) z čs. strany zájem nebyl a byly ponechány nově zformovaným rakouským pořádkovým silám.
Československo si naopak ponechalo maximální možný počet rakouských samopalů Steyr Solothurn SI-100 a to kusy jak získané v bojích, tak (nutno přiznat) z dostupných skladu po skončení bojů. U firmy Sellior a Bellot v Povážské Bystrici byla následně objednána výroba příslušného střeliva 9mm Steyr. V pozdějších letech, když byl pro československou armádu k dispozici dostatečný počet samopalu vlastní výroby, i vzhledem k odlišné ráži, byly SI-100 odevzdány policii a četnictvu, kde dosloužili až do přelomu 50./60. let.
V menším, ale stále ještě významném počtu byly ukořistěny a výzbroje armády zařazeny i německé samopaly a MP 35/I. Po jejich nahrazení v armádě domácími typy (vzhledem k počtu se tak stalo dřív než v případe typu SI-100), byly předány bratislavské policii a četnictvu. Ty je vyřadili až v polovině 50let.
Ve velmi malých až kusových počtech, získalo Československo i německé samopaly MP 28/II, MP 19, MP 34/I a Erma EMP. Všechny byly nejprve poskytnuty zbrojovkám pro prostudování, později sloužili pro výcvik rodících se speciálních jednotek (z důvodu potřeby znalosti výzbroje možného protivníka - na tento účel byly k dispozici taky SI-100 a MP 35/I).
A ještě několik slov i o kulometech. Kořistní MG 30 sice byly ponechány ve výzbroji, ale později po vzoru dvou uvedených samopalu byly přenechány četnictvu. Naopak MG 34 sloužili v čs. armádě (i když vzhledem k unifikaci výzbroje na typy ZB 26 a ZB 37 pouze ve vedlejších rolích) dokonce ještě léta po druhé světové válce.

Čs. pušky po Mnichovské válce a ve Druhé světové válce
Zjištění, že i kratší německá zbraň Maser 98k splní svou roli stejně dobře jako dlouhé typy, rozhodla se armáda z opakovacích pušek pro příště odebírat pouze „četnickou karabinu“ 16/33. Zároveň ale byla v březnu 1939 do výzbroje zařazena samonabíjecí „7,92mm puška vz. 39“, vycházející z ČZ 37 a manipulací částečné příbuzná s opakovačkou Vzor 24. Československo se tak po USA stalo patrně druhou zemí na světe, kde se samonabíjecí puška stala standardní zbraní, i když její počty přečíslili Vzor 24 až za několik let, vlastně až v průběhu WW2.

Čs. samopaly po Mnichovské válce a ve Druhé světové válce
Po přehodnocení významu samopalu ve vojenské výzbroji (přelom let 1938/39) byl v roce 1939 „řádně“ zařazen do výzbroje typ ZK 383P. Jeho počty ale rostly relativné pomalu, protože zájem o něj mnělo i četnictvo a policie, ale taky Rumunsko a Bulharsko. V okamžiku vypuknutí II. světové války v roce 1942 už byl ale k dispozici v dostatečných počtech.
Nutno se zmínit i o faktu, že pro potřeby vývoje jednoduššího levnějšího typu, byly v letech 1939-40 ze státních prostředků ke studijním účelům zakoupeny různé zahraniční typy v ráži 9mm Luger: M37-39 - švédská verze finského samopalu Suomi, francouzský MAS 38, polský MORS vz.1939, italská Beretta M1938A a po sblížení Maďarska s Malou dohodou i jeho 39M (ten jediný mněl jinou ráži). Žádný ale nesplnil očekávaní a ZK 383P se ukázal být na svou dobu (před WW2) vynikající zbraní. Pozn.: německé MP-40 se podařilo získat až v polovině roku 1942.
První rok II. světové války přesto ukázal nutnost vývoje a výroby nového typu, méně náročně vyráběného a taky levnějšího. ZK 247 i přes naděje konstruktérů i vojáků představoval jen částečné řešení, zavedený byl navíc až v roce 1945. Čs. jednotky na frontě tak částečné používaly německé MP-40 a britské Sten. Až v roce 1946 přichází do výzbroje revoluční typ Jaroslava Holečka, který jako první na světě umístnil zásobník do pistolové rukojeti. I přesto že pomalu končila II. světová válka a armády byly dostatečně „nasyceny“ samopaly různých typů, Vzor 23 a 25 (jak byl nový model označen) se stal standardním samopalem celé Podunajské federace (až do 80.let!), ale taky dalších států.

Zdravím
Koukám, další člověk inspirován Žábami. Osobně jsem se tímto tématem také zabýval, nicméně co se Drnka týče musím uznat, že Žáby a škorpion jsou už hodně přehnané co se týče technického vývoje a i ten autorův monarchismus se mi zrovna nezamlouvá. Nicméně mě stejně vždycky víc bavilo vymýšlet techniku než politikaření (i když technický odborník nejsem)
Jsem zvědav jak vymyslíš tanky

Co se týče letectva čsr, já bych se nebál vylepšit Avii B 135 silnějším motorem a lepší výzbrojí.