Diskusní fórum modelářů

Tak mám nový Modelář 12/2020, poslední v tomto roce. Co je uvnitř?



■ Žižkovská pavlač
4 Drby, fámy, polopravdy
■ Stavební postup
8 Mirage IIIc
■ Recenze
17 Ju 87A 1:72
■ Dioráma
24 Pripjať 1:72
31 Třetí bitva o Charkov 1:35
■ Krabička
41 P-51D Mustang 1:48
■ Retro
50 F4U-4 1:48
■ Historie
55 Protitankoví psi
62 Z-37C
64 Spitfi ry Mk.II československých pilotů
■ Ilegální výlep
60 Aurora!
■ Dioptrie navíc
61 Nové knihy
■ A to jsem vám ještě chtěl říct…
66 Proslov, Next
■ Kamufláže
68 Spitfi ry Mk.II československých pilotů

Za mě palec nahoru za to, že je dán v tomto čísle takový prostor pro diorama

Mirage je perfektní, jinak......

JInak co ?

Co? Asi to už perfektní není, ne? Samozřejmě z mého pohledu. A zaměření.
Ale každý to vidí jinak.

vidí

No vidíš....

Za mě taky dobrý. Dokončení Corsaira je dokonalé, zejména motor mě doslova uzemnil – zase jednou nádherná ukázka staré dobré ruční práce, která se ve finále vyrovná profesionálnímu odlitku.

Co mě ale odvařilo (a ne poprvé) je závěrečné slovo pana šéfredaktora. Aneb jak vnést do adventní doby trochu deprese a nefalšovaného pesimismu. Po té, co nedávno popsal modelářský trh jakožto zahnívající mršinu, pokračuje v duchu profesora Flégra a v předpovědích apokalipsy – další polnice ohlásí totální zánik specializovaných kamenných prodejen! Je opět zajímavé porovnat to s tím, co ve svém infomagazínu o stejné věci píše Eduard, který nejen že stále dobře prodává, ale zmiňuje např. i americký Revell, který prý díky coronakrizi a zvýšenému zájmu o „takovéto domácí lepení“ poprvé po mnoha letech vyčistil své sklady.
Nechci polemizovat s Jezevčíkovým názorem, že kamenné prodejny žijí hlavně z náhodných návštěvníků (babiček s vnoučky), ale teze o tom, že když si můžu model na pultě prohlédnout, zláká mě to k neuvážené koupi, mi přijde úplně mimo. Troufnu si tvrdit, že většina z nás to má přesně naopak – jakmile jednou otevřeme krabici, kouzlo očekávání mizí a pak už je jen otázkou času, kdy začneme objevovat chyby, které nás přesvědčí, že tohle fakt kupovat nemusím… Navíc, nevím jak vy, ale já na neplánované nákupy fakt netrpím – když jdu do MPM nebo k Peckovi pro lahvičku laku za 70,- Kč, odnesu si lahvičku laku. Možnost, že bych jen tak z náhodného popudu přibral Bismarcka 1/ 350 za bratru tři a půl tisíce je opravdu minimální!
Jinak je tomu ale při nákupu na eschopu, tady se často přistihuju při tom, že podléhám fenoménu zvanému „kdyžuž“. Znáte to: když už jsem tady a stejně musím zaplatit poštovné a balné, co bych tak ještě přidal? A nebo, tuhle stavebnici/ pomůcku/ barvu sice zrovna nepotřebuji, ale když už ji tu mají, třeba zase dlouho nebude…
A ještě jedna věc. Jak jsem tu nedávno na jiném místě psal, občas se snažím prokládat plastikařinu i jinými modelářskými odvětvími, v současné době konkrétně modelovou železnicí. Tam je pravidlem, že téměř každý prodejce disponuje kromě kamenné prodejny i příslušným eschopem. A víte co? Na mě to funguje, protože není problém nakoupit i to, k čemu bych se jinak nedostal – kvůli vagónku za 900,- nebo páru výhybek po šesti stovkách bych se jako středočech rozhodně do Šumperka či Břeclavi nevypravil (a nejspíš bych ani nikdy nezjistil, že se právě tam dá něco takového koupit), ale když si to můžu nechat poslat…
A pak je tu ta záležitost se soutěžemi, ta je opravdu smutná. Byl jsem na jediné větší akci (jako soutěžící), pořádané během letního uvolnění na Dobříši a bylo to docela zklamání. Ne ze strany pořadatelů, ti odvedli perfektní práci, zajistili skvělé prostory i atraktivní doprovodný program. Jistě nejen já jsem ale počítal s tím, že modeláři, soutěžící i diváci, vyhladovělí dlouhým půstem, nebudou váhat přijet z blízka i daleka. A výsledek? Poloprázdné stoly a hala tělocvičny, ve které, kulantně řečeno, nebyl většinu času zrovna nával… (Mimochodem, na soutěžích také funguje jedno úžasné kdyžuž – tohle sice nepotřebuju, ale když už jsem si ty prachy na tuhle akci našetřil, přece je nepovezu zpátky!)
Abych to uzavřel. Nebuďme pesimisté! Užijme si tohle, pravda podivné, období, ve kterém má, přiznejme to, většina z nás na svého koníčka víc času a snad i peněz. Až se zase vrátíme do „normálu“ a rodinné i osobní rozpočty začnou zase rujnovat položky jako letní zájezdy, zimní skypassy nebo celoroční návštěvy kin, divadel, koncertů a sportovních utkání, budeme na coronadobu vzpomínat se slzou v oku.

Za mě konečník sedí,do obchodů nechodím cca 6 let.Cesta 35 km,zboží které chci není.Objednají do týdne....
Sedím doma,objednám odpoledne a druhý den dopoledne doma.

Marek.P
Moc hezky napsáno, souhlasím...